Vážený pane premiére, pane ministře, členové vlády, dámy a pánové,

já samozřejmě vystoupím později i se svým pozměňovacím návrhem, ale dovolte mi úvodem velmi stručně, nechci to nějak natahovat... Takže dovolte mi pár slov v rámci druhého čtení státního rozpočtu, které se koná v situaci, kterou jsme si několik dní nazpět neuměli představit.

Naše západní civilizace je po 30 letech relativního klidu ohrožena vojenským konfliktem jen pár stovek kilometrů od našich hranic. Všichni víme, co se děje, denně to sledujeme. Přestože věřím, věřím ujištění pana premiéra, že v tuto chvíli České republice nehrozí žádné bezprostřední riziko vojenského charakteru, tak nás čekají výzvy, o kterých jsme donedávna nechtěli ani nemohli uvažovat. A bohužel v této chvíli - věřím, že si to uvědomujeme všichni, zejména vláda - nejsme na ně dostatečně připraveni.

Bohužel nacházíme se v rozpočtovém provizoriu, já už to nechci zpětně vyčítat vládě, vyčítala jsem to několikrát, měla jsem k tomu řadu argumentů, nebudu je opakovat. A dnešním dnem k tomu všemu vcházíme do nouzového stavu, který také nekritizujeme, jak jste si všimli, protože víme ze své vlastní zkušenosti, že to je pouze právní rámec pro řešení krize. A ta krize tady bezesporu je tak, jako tady byla před dvěma lety, kdy přišel covid. Takže my to naopak chápeme. Co však je velmi špatně, nejsme na to připraveni z pohledu veřejných financí. To znamená, ta kombinace, vražedná kombinace nouzového stavu vedle rozpočtového provizoria znamená, že nejsme schopni promptně reagovat. A proto se snažím být maximálně konstruktivní, budu i teď. My nebudeme v žádném případě, znovu to opakuji, a je tady o důvod víc, blokovat přijetí státního rozpočtu, ale musíme si přiznat, že to, o čem se tady dnes budeme bavit a celá řada z vás bude vystupovat včetně mě, a budeme tady obhajovat své pozměňovací návrhy, které dávají smysl, i když víme, jako političtí realisté, že neprojdou, tak budeme aspoň tímto způsobem upozorňovat, kde vidíme problém. Přitom si všichni tady musíme přiznat: Nelžeme si, prosím, do kapsy, že to, o čem se tady budeme bavit, je zastaralé, nepopisuje aktuální potřeby a musí být co nejrychleji novelizováno. A jsem ráda, že včera po mé interpelaci to pan premiér připustil.