Vážený pane premiére, pane ministře, členové vlády, dámy a pánové,

já samozřejmě vystoupím později i se svým pozměňovacím návrhem, ale dovolte mi úvodem velmi stručně, nechci to nějak natahovat... Takže dovolte mi pár slov v rámci druhého čtení státního rozpočtu, které se koná v situaci, kterou jsme si několik dní nazpět neuměli představit.

Naše západní civilizace je po 30 letech relativního klidu ohrožena vojenským konfliktem jen pár stovek kilometrů od našich hranic. Všichni víme, co se děje, denně to sledujeme. Přestože věřím, věřím ujištění pana premiéra, že v tuto chvíli České republice nehrozí žádné bezprostřední riziko vojenského charakteru, tak nás čekají výzvy, o kterých jsme donedávna nechtěli ani nemohli uvažovat. A bohužel v této chvíli - věřím, že si to uvědomujeme všichni, zejména vláda - nejsme na ně dostatečně připraveni.

Bohužel nacházíme se v rozpočtovém provizoriu, já už to nechci zpětně vyčítat vládě, vyčítala jsem to několikrát, měla jsem k tomu řadu argumentů, nebudu je opakovat. A dnešním dnem k tomu všemu vcházíme do nouzového stavu, který také nekritizujeme, jak jste si všimli, protože víme ze své vlastní zkušenosti, že to je pouze právní rámec pro řešení krize. A ta krize tady bezesporu je tak, jako tady byla před dvěma lety, kdy přišel covid. Takže my to naopak chápeme. Co však je velmi špatně, nejsme na to připraveni z pohledu veřejných financí. To znamená, ta kombinace, vražedná kombinace nouzového stavu vedle rozpočtového provizoria znamená, že nejsme schopni promptně reagovat. A proto se snažím být maximálně konstruktivní, budu i teď. My nebudeme v žádném případě, znovu to opakuji, a je tady o důvod víc, blokovat přijetí státního rozpočtu, ale musíme si přiznat, že to, o čem se tady dnes budeme bavit a celá řada z vás bude vystupovat včetně mě, a budeme tady obhajovat své pozměňovací návrhy, které dávají smysl, i když víme, jako političtí realisté, že neprojdou, tak budeme aspoň tímto způsobem upozorňovat, kde vidíme problém. Přitom si všichni tady musíme přiznat: Nelžeme si, prosím, do kapsy, že to, o čem se tady budeme bavit, je zastaralé, nepopisuje aktuální potřeby a musí být co nejrychleji novelizováno. A jsem ráda, že včera po mé interpelaci to pan premiér připustil.

Paní ministryně obrany, prostřednictvím paní místopředsedkyně, teď vystoupila, obhájila svůj pozměňovací návrh na jednu miliardu. My ho podpoříme, my ho podpoříme, hnutí ANO, my ho podpoříme, říkám to otevřeně, že ho podpoříme, protože je to krok správným směrem. Znova říkám, a bude o tom mluvit určitě i můj kolega z naší lavice hnutí ANO, poslanec Metnar - nebude to stačit. Nebude to stačit. Nechci připomínat, že my jsme resort obrany od roku 2014, kdy jeho rozpočet byl pod jedním procentem HDP, se snažili pořád navyšovat, i když jsme to kvůli covidu museli zbrzdit. Na konci roku 2021 se to pohybovalo kolem 1,3 % HDP.

Upozorňovala jsem už před pár týdny, že to není rozumné. A vedli jsme tady přestřelku, jestli nějaká zakázka je připravena nebo není. A paní ministryně to určitě dobře zná. Já jsem projela s panem šéfem generálního štábu, panem generálem Opatou, několik posádek a viděla jsem ten stav, ty diametrální rozdíly. Naše armáda určitě má kam dávat peníze. A kdyby to nebylo do té zakázky, může se dávat jinam. Takže my to podpoříme, my to nekritizujeme, říkáme, že to stačit nebude.

Znova si tak dovolím připomenout, je to taková jenom perlička: V rozpočtu této vlády je snížena humanitární pomoc v kapitole Ministerstva zahraničních věcí o jednu čtvrtinu, z 200 milionů na 150. A vy teď pozměňovacím návrhem, který signalizoval pan ministr financí na rozpočtovém výboru 1,8 miliardy, z toho největší část jde logicky do Ministerstva vnitra, tak vlastně se posiluje o 150 milionů humanitární pomoc na Ministerstvo zahraničních věcí. Prostě to je něco, co - jak se říká u nás na Moravě - mi hlava nebere.