Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážená vládo, kolegyně, kolegové... Děkuji, pane místopředsedo.

Dnes tu máme projednat novelu pandemického zákona, jeden ze zákonů, který rozděluje nejen politickou scénu, ale - a to já považuji za mnohem podstatnější - rozděluje společnost. Všichni jsme to mohli vidět minulý týden, kdy se zde před Sněmovnou spolu s demonstranty, objevila dokonce šibenice. Tedy symbol, který do demokratického světa nepatří.

I proto jsem ho hned odsoudila. A nejen já, ale i řada dalších poslanců a politiků. Tím to ovšem nekončí. Nyní o víkendu se situace posunula ještě dál. Tentokrát se totiž šibenice objevila již přímo před domem mého stranického kolegy Iva Vondráka. Bez jakékoliv nadsázky bych chtěla říct, že toto je opravdu za hranou. My všichni bychom si zde měli uvědomit vážnost situace a přestat jí bagatelizovat slovy, že protesty proti tomuto zákonu vede jen malá část společnosti. Tím to ovšem nekončí. Tisíce e-mailů, činy jako tento, protesty veřejnosti a tak podobně, to vše by pro nás zákonodárce mělo být jasným signálem, že ten sporný návrh je třeba důkladně probrat. Nechat smysluplnost posoudit odborníky a především ho musíme vysvětlovat veřejnosti.

Měli bychom naslouchat i jejímu názoru. Teprve pak dělejme další rozhodnutí. To musí platit především pro vládu. Ostatně je pravda, že už přijetí původního zákona neprobíhalo tak, jak by mělo. Byl přijímán narychlo, pod neskutečným tlakem tehdejší opozice a navíc ještě v mimořádně složité pandemické situaci. A co si budeme povídat, také se to plně ukázalo, když řadu důležitých opatření shazoval soud. Mám pocit, že teď se chce vláda zachovat ještě hůře. Epidemická situace je jiná než byla, opozice ji nikam netlačí, na diskusi je čas. Stejně jako na vysvětlování veřejnosti.

Ale my jsme zase ve stejné situaci jako před pár měsíci. Jen nyní už ne opoziční, ale vládní koalice chce opět protlačit na stůl svoje představy a nápady bez ohledu na to, zda to dává smysl nebo ne.

Já myslím, že je teď na místě a hlavně pro dokreslení celého kontextu je důležité si připomenout, kdy se původní pandemický zákon tvořil a jakým způsobem se přijímal. Jistě si všichni vzpomeneme na únor loňského roku, kdy pandemie vrcholila a situace v nemocnicích po celé republice byla kritická. V těch dnech byly v nemocnicích jednotky volných míst. A přesně v tu nejhorší dobu odmítly strany tehdejší opozice a dnešní koalice prodloužit vládě nouzový stav. Byla to vlastně naprosto absurdní situace. Zatímco média psala o tom, kolik který kraj má k dispozici volných lůžek, tak druhá zásadní zpráva dne byla, že Sněmovna neprodloužila nouzový stav.

Já si teď dovolím malou odbočku. Šlo o čistě politické rozhodnutí tehdejší opozice, která se zachovala podle hesla čím hůř pro vládu, tím lépe pro nás. Je potřeba, aby si už současná koalice uvědomila, že to byla ona, která podstatně ztížila práci všem, lékařům, sestrám, záchranářům a v neposlední řadě všem rodinám, kterým se některý z jejich členů dostal do nemocnice.

My takto postupovat opravdu nebudeme. A myslím, že je to znát i na tom, jak jsme v komentování covidových opatření zdrženliví. A že by bylo co kritizovat. Covid není politika, covid je nemoc.