Vážení přátelé, máte firmu a naberete do ní zaměstnance. Po uplynutí zkušební doby zjistíte, že vám lhal v CV, že motivační dopis si stáhl z internetu, že vůbec není kvalifikovaný pro svou pozici a má nejhorší výsledky v dějinách vaší firmy. Zavoláte si ho na kobereček a on vám tam nejen natvrdo lže, že to tak není, ale ještě si řekne o vyšší mzdu. Cítíte, jak se vám hrne krev do hlavy. Vytočíte personální a až tam se dozvíte, kde se vzala všechna ta jeho drzost. Má nevypověditelnou smlouvu na čtyři roky. V této situaci jsou teď chycení všichni obyvatelé České republiky.

Ministr financí udělal největší sekeru v dějinách státní kasy. Dostal za to vyšší plat. Ministr průmyslu dopustil největší zdražení energií v Evropě. Dostal za to vyšší plat. Premiér rovnou před kamerou roztrhal předvolební program své strany. I on dostal vyšší plat, protože si to tak poslanci pětikoalice odhlasovali. Mimochodem, vládní poslanci jsou ti nejlepší odboráři. Sami sobě vyjednali pracovní podmínky a pak si je schválili.

Když jsme u té drzosti podložené nevypověditelnou smlouvou, připadá mi, že si ji nejvíc užívá pan Jurečka. Kolabující úřady práce, senioři a matky samoživitelky čekající na své peníze tři měsíce, nic z toho není dost vážné, aby ho připravilo o ležérní úsměv na tváři. Se stejným úsměvem sleduje, jak ministr financí ruší školkovné a další podporu klíčovou pro mladé rodiny a zmrazuje důchody.

Dokonce jde na Novu a tam si stěžuje, že politici mají pořád ještě moc nízké platy. Doslova řekl:

„Jsou politici u nás v České republice na úrovni parlamentu, kteří jsou zadarmo drazí a pak jsou politici, kteří tu práci dělají s velkým nasazením, dobře, a tam si můžeme říct, že nejsou adekvátně zaplaceni. Manažeři v privátním sektoru jsou placení násobně více.“

Všimněte si, jaký je pan Jurečka lišák. Diskrétně se nezmínil, do které skupiny patří on. Jeden čtenář mu okamžitě napsal: „Říkáte, jak se lidi mají uskromnit, zatížíte je zvýšením daní a odvodů a týden na to si stěžujete na váš plat? Jestli se vám nelíbí, můžete dělat něco jiného, třeba i toho manažera.“

Tady bych se ale pana Jurečky ráda zastala, protože moc dobře víme, jak by to v soukromé firmě s jeho výsledky dopadlo: „Mariane můžete ke mně na chvilku do kanceláře? Raději zavřete dveře.“

Hned poté by přišel na řadu Pepa, Zbyněk, Zdeněk a Vlasta.

Pro lidi, jako jsou oni, je parlament opravdu bezpečný přístav. Na rozdíl od všech ostatních, kteří každodenně vyplouvají na širé moře, aby něco ulovili pro sebe a své blízké, naprosto přestali chápat, jak drsné je to tam venku. Buď ztratili kontakt s realitou po všech těch letech v politice nebo mají, a teď mi odpusťte, lehký sklon k autismu, který ještě přiživuje houf placených přikyvovačů.

Jen tak si dovedu vysvětlit, že je vůbec napadlo škrtit mladé rodiny, které zápasí o každou korunu a snaží se přežít během pobíhání mezi prací a domácností, že měli tu drzost obrat důchodce, kteří si už teď vybírají, jestli zaplatí energie nebo prášky, a že si dovolí pronásledovat studenty, kteří během studia vydělávají na nájem a jídlo.

Nechci ale na víkend úplně kazit náladu. Mysleme na to, že každý další den, co nám vládne tenhle neschopný management, se blíží konec jeho pracovní smlouvy.

Mějte se pěkně.