Vládní představitelé sice stále mlží, kde ve státním rozpočtu uspoří 80 miliard. Nicméně média přináší ověřené informace o tom, že kabinet chce uspořit 12 miliard na platbách státu do zdravotnictví za děti či důchodce. Takový zásah do hospodaření složitě organizovaného systému s velkým množstvím vnitřních i vnějších vazeb by byl problém vždycky. Skutečnost, že k němu má dojít v průběhu roku, kdy jsou stanoveny výše úhrad a uzavřeny smlouvy mezi pojišťovnami a zdravotnickými zařízeními, nelze hodnotit jinak než jako nezodpovědný amaterismus.  

Zdravotně pojistné plány, podle kterých se řídí hospodaření pojišťoven, vycházejí z plné platby a s těmi 12 miliardami počítají. Stejně tak úhradová vyhláška a navazující smlouvy mezi plátci a poskytovateli.

Jestliže budou plátci, tedy zdravotní pojišťovny, hospodařit s nižšími příjmy, musí se to nutně projevit na platbách za péči. Nejprve vyčerpají své rezervy. Některé pojišťovny dříve, jiné později, ale všechny dospějí do bodu, kdy budou muset prodlužovat lhůty splatnosti vůči poskytovatelům zdravotní péče.

Takovou situaci jsme už zažili v krizových letech. Nemocnice tehdy odkládaly operace, neměly prostředky na obměnu přístrojů, na opravy ani na spravedlivé odměňování svých zaměstnanců. Dlužily dodavatelům miliardové částky.