Konečně máme nově zvoleného prezidenta a lidé se diví, jak je aktivní. Místo, aby byli šťastní, že jsme zvolili prezidenta, který není kmetského věku a že na Pražském hradě nastanou dávno nutné změny.

Že ve Správě Pražského hradu, oboře Lány, Kanceláři prezidenta republiky atd. nebylo vše v pořádku se proslýchalo už dávno a je dobré, že budoucí prezident hned zpočátku řekl, že to je nutné vyřídit, a to hned.

Také jeho politické činy jsou zajímavé. Bohudíky přijal telefon od tchajwanské prezidentky, neboť to byla ona, kdo se na zvoleného prezidenta obrátila a bylo by vrcholně neslušné telefon od dámy odmítnout. Představitelé Čínské lidové republiky se pochopitelně zlobili, ale aspoň je od počátku jasno.

Číňané jsou racionální, byť se samozřejmě snaží všechny partnery ovlivnit ke svému prospěchu, nakonec akceptují daná fakta. Svého času, když jsem byl ministrem zahraničí, pozval jsem si tehdejší čínskou velvyslankyni, velice inteligentní dámu, která uměla perfektně česky, a řekl jí: “Víte, já jsme se do politiku dostal skrz své aktivity v oblasti lidských práv. To ve mně zůstává a v tom mi nikdo nebude moci zabraňovat. Uznávám politiku jedné Číny, ale s důležitými osobnostmi a duchovními, jak např. Dalajlámou mluvit budu, neboť českému ministrů zahraničí v tom nikdo bránit nemůže. A vy byste měli akceptovat, že politika je sice věc důležitá, ale to neznamená, že přijímáme vaši interpretaci politiky jedné Číny. My na to máme svůj názor a toho se budeme držet. Nikdo nám nemůže bránit setkávat se s lidmi, se kterými to považujeme za nutné.”

Tím jsme hned na začátku objasnil situaci a Číňané to přijali. Dobré ovšem není, když se často mění stanoviska. Pokud slíbíme vstřícné kroky a v zápětí děláme opak, je partner samozřejmě právem rozloben. Pokud od počátku jednáte s otevřeným hledím a upřímností, protivník to obyčejně uznává. 

Nyní máme štěstí, že nový prezident je v Evropě díky svému působením v NATO známý a tudíž nejrůznější státníci, slovenskou prezidentkou počínaje, jeho volbu přijali s úlevou. Konečně tím snad opouštíme negativní roli v Evropské unii a přistoupíme k aktivní pozitivní politice jak v rámci NATO, tak v EU. Konečně Česká republika směřuje tam, kam měla už dávno po svém přijetí do obou organizací dospět. Zaplať Pánbůh.