Zatímco dění na jaře šlo s přimhouřením očí vysvětlit jako cosi nového a nečekaného, půlroční mrhání časem, penězi daňových poplatníků a důvěrou voličů, jaké naše vláda předvedla, pochopit nelze.

Je fakt, že bez vyhlášení nouzového stavu by stát pravděpodobně nebyl schopen koronavirus řešit ani tak podivně a chaoticky, jako to dosud činí, protože by se utopil ve svých vlastních nesmyslných zákonech. To však pokládám za tristní výsledek fungování této i předchozích vlád. Nouzový stav by měla být krajní možnost, když nečekanou vnější příčinou selžou předem připravené a zavedené postupy. Pokud „normální“ stav neumožňuje dostatečně pružně reagovat na pozvolna se rozvíjející krize, je to vina současných i minulých zákonodárců, že společně vypěstovali právní džungli, kvůli níž stát stále častěji nepomáhá, nýbrž škodí občanům a nyní i sám sobě.

Prodloužení nouzového stavu lze nyní s obrovským vykřičníkem omluvit nutností rychle řešit vzniklou situaci a nemožností změnit poměry okamžitě. Jakmile to však jen trochu půjde, je nezbytné se k této debatě vrátit. Nepřehledné zákony je třeba přepracovat a radikálně snížit jejich počet. Musíme státu umožnit, aby fungoval kvalitně a pružně v oblastech, kde je ho zapotřebí, a naopak zamezit jeho škodlivému působení tam, kde si lépe poradí soukromý sektor a sami lidé.

Dlouhodobě prosazuju právě takový štíhlý a efektivní stát. Nyní je vhodná chvíle začít o něm vážně uvažovat.