Proto řada států používá k nákupům národní úřady pro vyzbrojování a zejména dlouhodobé plánování. A je nutno si uvědomit obrovské problémy naší armády a našeho akvizičního procesu, pokud nějaký vůbec existuje. Připomenu, že se stále nedaří nastavit dlouhodobé plánování do souladu s Koncepcí rozvoje výstavby AČR. Problémem není nedostatek finančních prostředků, ale nastavení celého akvizičního procesu tak, aby odpovídal potřebám armády v kvalitě, množství a v čase. Pak se není co divit, že naše armáda nesplňuje výši investic vůči mandatorním výdajům a že ročně armáda není schopna utratit 4 miliardy korun. Takže tahá kočku za ocas a hledá poněkud netradiční řešení. Tím bylo rozhodnutí vlády, kterým vzala na vědomí Realizaci projektů strategického charakteru ve prospěch AČR a tím umožnila ministerstvu obrany nakupovat podle jednacího řízení bez uveřejnění, což není určitě krok ke zvýšení transparentnosti a k zajištění vyšší efektivnosti vynakládaných finančních prostředků kapitoly 307.

Před časem jsem napsal, že s přihlédnutím na současný tristní stav akvizičního procesu v AČR, jde přijetí projektu vládou správnou cestou, ale tento krok neřeší všechny problémy spojené s nákupem vojenského materiálu. Přestože směrnice EU o obranných zakázkách č 2009/81/ES umožňuje použití výjimek, ale tyto výjimky nelze nadužívat či zneužívat, čehož se v českém případě obávám.

Není řešení, jako řešení. Před nedávnem jsem s delegací Parlamentního shromáždění NATO navštívil finské ministerstvo obrany. To mimo jiné od roku 2013 připravuje veřejnou zakázku na náhradu všech letounů F/18A Hornet. Přitom tato zakázka má proběhnout v letech 2025 až 2030, kdy bude končit technická životnost těchto letadel. Předběžná zpráva z roku 2013, kterou vydalo ministerstvo obrany, stanovuje základní plánovací principy, popis úlohy letounů v ochraně vzdušného prostoru a požadavky na multifunkční úlohu stíhače v roce 2030. Zpráva obsahuje i možnosti prodloužení životnosti stávajících letounů F/18A, spolupráci s finským průmyslem a její soulad s právem EU, harmonogram celého akvizičního procesu a celého modernizačního programu.

Před rokem byla přijata Smlouva koaličních stran o zajištění obrany ČR, která mimo jiné hovoří o posílení kontroly akvizičního procesu českým parlamentem i o posílení spolupráce armády s Asociací obranného a bezpečnostního průmyslu. Nevím nakolik výše uvedená realizace projektů strategického charakteru pomůže českým a moravským firmám sdruženým v AOBP, mimo firmy zřizované MO, ale podle mého názoru je nutné, aby strategické nákupy a modernizace vojenské techniky zahrnoval podíl našich firem. nejde totiž pouze o zaměstnanost, ale zejména o zachování schopností tohoto strategického průmyslového odvětví. Dnešní bezpečnostní hrozby ukazují, že tyto schopnosti Česká republika bude potřebovat a rozvíjet i v blízké budoucnosti. Nicméně z pohledu vojenských nákupů je třeba hodně zapracovat na zlepšení plánovacích procedur, zkvalitnění přípravy a vůbec nastavení celého akvizičnímu procesu tak, aby byl transparentní, předvídatelný, zodpovědný a efektivní. Příklad řešení modernizace finského letectva snad ukazuje, jakou cestou má jít české ministerstvo obrany a proces vlastní realizace projektů modernizace naší armády.