Byla to ČSSD, která po odmítnutí námluv ze strany české pravice, vstoupila do vlády s hnutím ANO 2011. A to přesto, že měla negativní zkušenost ze společného vládnutí. Dokonce sociální demokraté byli nuceni překousnout pozitivní lustraci premiéra, neobsazení pozice ministra financí a spravedlnosti či neprosazení řady sociálně demokratických témat do programového prohlášení vlády. A zejména musela ustoupit z kritiky každodenního střetu zájmů předsedy vlády, což nepřispělo k nastolení důvěryhodnosti ze strany široké veřejnosti.

Pozice sociálních demokratů na české politické scéně byla, je a bude velmi obtížná. Je to tím, že na jednu stranu pomáhá těm, kteří pomoc potřebují, odstraňuje či alespoň oslabuje sociální nespravedlnost ve společnosti. Tím tlumí sociální konflikty a přispívá ke stabilitě a společenské soudržnosti, která napomáhá naší ekonomice a jejímu rozvoji. A ČSSD získala negativní zkušenosti z koaličního vládnutí se středovými, liberálními i pravicovými stranami. Právě tyto kompromisy stojí za poklesem voličské přízně v delším časovém horizontu.

Přesto, že sám premiér zdůrazňuje sociálně demokratické prvky současné vlády, musíme zdůraznit, že menšinová vláda nerealizuje sociálnědemokratickou politiku jako celek. Prostě ČSSD neprosadila progresivní zdanění, neprosadila sociální a dostupné bydlení či vyšší zdanění dividend. Také důraz na zlepšení kvality životního prostředí není takový, jaký by se od sociální demokracie očekával. Nakonec převážil politický pragmatismus a také obava z vládnutí extremistických stran a nárůstu populismu na české politické scéně.

ČSSD prosadila řadu konkrétních, nicméně neprovázaných programových bodů, zejména v sociální oblasti a v podpoře rodin s dětmi. Tato opatření jsou sama o sobě v pořádku, nicméně nejsou v souladu s celkovým politickým a programovým rámcem, který sociální demokracie dlouhodobě prosazuje. Takto prosazovaná politika se stává méně čitelnou v očích veřejnosti, zejména z důvodu kritiky pravicové opozice, zdůrazňující nedostatečné příjmy pro dlouhodobé a udržitelné financování. A tady je obtížnost současného sociálně demokratického úkolu, kdy pravicové ANO 2011 se tváří jako dobrý hospodář a ČSSD byla nasazena psí hlava rozhazovačné strany. Přitom to nebyla ČSSD, ale ANO 2011, které odmítlo a odmítá návrhy na zvýšení příjmů a na zvýšení solidarity v české společnosti.

ČSSD vždy stála na straně pracujících, seniorů, rodin s dětmi či hendikepovaných spoluobčanů. Vždy se snažila o sociální spravedlnost a vyváženost zásluhovosti na straně jedné a na pomoci potřebným na straně druhé. Že je to úkol velmi těžký ukazuje nejen současná, ale i v minulosti vládní účast ČSSD. Přesto je záslužné, že se sociální demokraté stále pokoušejí vytvářet politiku ne na jedno volební období, ale na několik generací dopředu.

V tom je zásluha sociálních demokratů a to přesto, že si to většina občanů v průzkumech veřejného mínění nemyslí. Nicméně si stačí připomenout předchozí pravicové vlády pod vedením ODS, aby si občané České republiky uvědomili, že sociálně demokratická politika je pro naši zemi i celou Evropskou unii důležitá a prospěšná.

(převzato z Profilu)