Vzpomínám si na řadu kauz z minulosti, které nejenže stály křeslo vysoce postavených politiků, ale které znamenaly i pády vlád. Tehdy se ještě nosila presumpce viny, protože ji vyžadovala nejen politická kultura, novinářská obec, ale zejména široká veřejnost. V současné době je tento postoj na ústupu a není se co divit.
Pokud máme trestně stíhaného premiéra, který vinu nejen popírá, ale dokonce neustále útočí na orgány činné v trestním řízení, pak se nelze divit změně postojů mezi lidmi. Pokud máme senátora a hejtmana v jedné osobě, který na svém případě ukazuje, že i justice nepracuje dobře a že proto je dobře ctít presumpci neviny, pak si nelze nevšimnout nekritických postojů veřejnosti. Taktéž zpochybňování lustračního zákona či záměrné mlžení kolem agentů komunistické STB není postupem, který by nepodrýval zákonnost České republiky. Protože pokud soud rozhodne, pak by toto rozhodnutí nemělo být politiky zpochybňováno. Nicméně pokud lži z úst politiků jsou brány jejich voliči za pravdivé, pak lze již hovořit o obratu společnosti jako celku. A rozhodně tento obrat není namířen ke zvyšování politické kultury.
Ve světle těchto příkladů z české kotliny se ukazuje odstoupení německého ministra za doporučující dopis či nizozemského ministra za lhaní na veřejnosti za politickou utopii.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV