Je dobře, že české odbory a ČSSD zvedly relevantní problém nízkých mezd a platů v naší zemi, jako téma nadcházejících voleb. A to zejména proto, že rozdíly v příjmech rostou, že české platy zaostávají za produktivitou práce a že často podnikatelé zneužívají solidárního sociálního systému ke zvyšování svých zisků. Samostatnou kapitolou je odliv zisků zahraničních společností v řádu stovek miliard korun ročně, bez toho, že by jakkoliv přispěly k rozvoji naší společnosti.

Podle mezinárodní organizace Social Watch jsou nerovnosti spjaty s neférovým daňovým systémem a řadou nespravedlivých strukturálních asymetriích. A tak, jak roste HDP, tak roste i nerovnost. Ta je nejvíce patrná v USA, Chile či Mexiku. Naopak ve skandinávských zemích , které nejvíce využívají své daně a transfery k redistribuci národního bohatství, jsou rozdíly v příjmech nejmenší.

Přesto, že technologický pokrok a globalizace pomohly miliardě lidí z ohrožení chudobou, dnes přispívají k příjmové nerovnosti. Například ve vyspělých státech vzrostly příjmy nejbohatších třikrát více než ostatních. V USA 95% všech příjmů z oživené ekonomiky míří pouze k 1% nejbohatších. Paradoxem je i velká příjmová nerovnost v komunistické Číně.

Je třeba si uvědomit, že příjmová nerovnost způsobuje ohrožení společenské stability a její soudržnosti. Zvýšení nerovnosti, které liberalizace přinesla, může podrývat růst, na kterém přitom neoliberální politická agenda stojí. Přitom jsou nastaveny Cíle udržitelného rozvoje přijaté v OSN, a je otázkou, zda současný neoliberalismus je vůbec schopen těchto cílů dosáhnout.

Proto je důležité sledovat rozličné recepty českých politických stran a hnutí, jakým způsobem chtějí řešit problematiku nízkých mezd a platů v České republice. Například návrhy pravice či ANO 2011 směřující ke snížení sociálního a zdravotního pojištění jdou směrem k posilování příjmové nerovnosti. Vždyť nikdo nemůže zaručit, že snížením pojistného se zvýší mzdy a ne zisky firem.

Kardinální otázkou ovšem je, jakým způsobem se doplní výpadek příjmů na zdravotní ošetření či sociální politiku. Eventuálně, v jakých resortech se bude škrtat. Vždyť za vlád pravice tomu nebylo jinak. Jedinou rozumnou a reálnou cestou, která neohrozí stabilitu země, je posílení přerozdělování po vzoru skandinávských zemí, například zavedením progresivního zdanění a zvyšováním minimální mzdy. Zároveň je potřebné nezapomenout na příjmové rozdíly mezi muži a ženami, na podporu rodin s dětmi či na zvyšování důchodů seniorům a zdravotně postiženým.