Novela zákona o střetu zájmů již při svém projednávání v poslanecké sněmovně sklouzla k Lex Babiš, což ovšem neodpovídá původnímu vládnímu návrhu. Ten mimo jiné rozšířil výčet funkcionářů, na které zákon doléhá. Mimo jiné i o politické náměstky, vedoucí kanceláře obou komor Parlamentu i kanceláře prezidenta republiky. Z tohoto pohledu, i když výhrady pana prezidenta se týkají pouze dodatečně vložených paragrafů 4a, 4b a 4c, mám podezření, že veto prezidenta může souviset i s pozicí vedoucího kanceláře Vratislavem Mynářem. Novela o střetu zájmů zpřesňuje původní zákon tak, aby nebyl bezzubý a aby umožňoval z jednoho místa, to je centrálního registru oznámení, účinnou kontrolu. Zákon také upravuje definici střetu zájmů podle definice Rady Evropy a technicky vylepšuje původní znění zákona.

To, co pan prezident kritizuje, není skutečnost, že člen vlády nesmí podnikat či být členem statutárního orgánu, protože to je již zakomponováno v původním znění zákona. Ale kritizuje nový §4a, který znemožňuje veřejnému funkcionáři být provozovatelem rozhlasového či televizního vysílání nebo vydavatelem periodického tisku. Údajně toto ustanovení je v rozporu s čl. platné ústavy a má za snahu ovlivnit volnou soutěž politických stran. Ale já se ptám, není naopak vlastnictví těchto sdělovacích prostředků jasným zvýhodňováním politických subjektů, které jsou zároveň „vlastněny“ těmito podnikateli. A zároveň je nutno zdůraznit, že stávající předseda politického hnutí ANO 2011 není jediným vrcholným českým politikem, který vlastní média. A takováto omezení politiky jsou běžná i v ostatních zemích.

Kauza Babiš je jasným příkladem každodenního střetu zájmů

Kritika paragrafů 4b a 4c ze stanoviska pana prezidenta, se údajně týká zásahu do svobody jednotlivce dle čl.3 Listiny základních práv a svobod. Přitom omezení na účasti veřejných zakázek či získání dotací, pokud veřejný funkcionář vlastní více než 25% majetku je opět běžným omezením politiků ve vyspělých demokratických zemích. Podle týdeníku Dotyk Holding Agrofert, který vlastní ministr financí, získal dotace ve výši 4,9 miliard korun. Další peníze získal v rámci vítězství ve výběrových řízeních pro státní hmotné rezervy. Připomínám, že to není první případ ministrů českých vlád, kteří „zbohatli“ v době svého ministrování.

Pokud pan první místopředseda české vlády a zároveň ministr financí A.Babiš tvrdí, že bojuje proti korupci, pak pokud má být boj proti korupci a zneužívání politické moci důvěryhodný, měl by on sám i poslanci jeho ANO 2011 hlasovat proti vetu pana prezidenta. Zejména proto, že kauza Babiš je jasným příkladem každodenního střetu zájmů. A to z pohledu nejen české a evropské legislativy, ale zejména z pohledu morálního. Dnes se ministr financí vyjadřuje, že převede firmy holdingu Agrofert i fond Hartenberg do svěřeneckého fondu, se kterým od ledna 2014 počítá občanský zákoník. Ale zároveň pan ministr útočí na své politické konkurenty, že jej chtějí „vyštvat“ z politiky. Jakoby si neuvědomoval, že i on se účastnil raného budování kapitalismu pravicovou cestou se vším všudy, že má problém s dotací na Čapí hnízdo a že on sám je v nepřetržitém střetu zájmů. Připomíná mi to stále platné rčení: Káže vodu a pije víno.