Ministr obrany v demisi Vlastimil Picek zhodnotil na tiskové konferenci své působení v resortu. Zejména se věnoval třem základním cílům, které si před příchodem do funkce vytknul. Tím prvním bylo dokončit balíček branných zákonů, což je největší změna branné legislativy za posledních 15 let.

Zde si dovolím pouze několik poznámek. Změna legislativy je nutná, o tom není pochyb. Nicméně je nutno odlišit důvody, proč se tato změna dělá. Pokud by totiž zahrnovala pouze úpravy z důvodů platných dokumentů, jako je Bezpečnostní strategie ČR a Vojenská strategie ČR, a to při zachování stále platných cílů Reformy Armády ČR z roku 2002, pak by změny byly nejen logické, ale i prospěšné. Ale řada změn je spíše donucena současným stavem naší armády a dlouho neřešených a odkládaných problémů. Připouštím, že řada z nich vznikla z důvodu neustále se snižujícího rozpočtového rámce, na druhé straně řada z nich neměla souvislost s výší rozpočtu kapitoly 307. Ať již špatná hodnostní a věková struktura armády, zanedbání potřeby aktivních záloh, někdy nekoncepční a drahá změna organizační struktury a zejména netransparentní veřejné zakázky.

Druhým cílem definovaným ministrem bylo dojednání podmínek prodloužení pronájmu nadzvukových letounů Jas 39 Gripen. Tady mohu souhlasit s panem ministrem, že je připravena dobrá smlouva. Přesto si dovolím tři poznámky, které ani tak nesouvisejí s účinkováním pana ministra v resortu. Tou první je prošvihnutí nejlepší doby pro vyjednávání o ceně, protože se mohlo jít standardním výběrovým řízením. Tou druhou je skutečnost, že snížení ceny na jednu třetinu je dáno i stářím letounů. Tou třetí je, že při původní smlouvě o pronájmu sehrál pozitivní úlohu offsetový program ve výši 100% pořizovací ceny. A ten, pokud vím, není součástí nynější smlouvy.

Třetím cílem Vlastimila Picka bylo dokončení transformace resortu, což mělo výrazný vliv na úpravu branné legislativy. Tady je snad největší problém, protože přes všechna organizační opatření nedošlo k tolik očekávaným úsporám. Těch 530 milionů korun z rozpočtu přesahujícím 42 miliard korun bylo totiž způsobeno nenaplněností tabulkových míst a propuštěním 1800 osob z resortu. Z pohledu podílu výdajů kapitoly 307 na HDP (1,1 %) a podle podílu kapitoly na celkových výdajích státního rozpočtu (3,53%) jsou tyto ukazatele vůbec nejnižší v novodobé historii České republiky. Pokud stále platí a já nemám žádnou informaci o tom, že neplatí, reforma AČR, pak bychom dnes měli mít celkem 35 000 zaměstnanců resortu MO. Z toho 26 200 vojáků z povolání, 8 800 občanských zaměstnanců a 1 200 čekatelů – studentů. A jaký má být stav v tomto roce?  Počet pracovníků v rezortu 30 158 osob, z toho 21 994 VzP a 7 296 OZ. Oproti roku 2013 je totiž na rok 2014 plánován pokles o 2 444 osob. Proto základní otázkou je, jakou armádu vlastně chceme, jakou ji budujeme a zda vůbec budou ozbrojené síly plnit své úkoly dané strategickými dokumenty a zákony České republiky.

Ne to není kritika současného pana ministra, ale konstatování holé skutečnosti. Pokud pan ministr doporučuje budoucímu ministrovi obrany, aby nešetřil na mandatorních výdajích z důvodu dnes již personální krize v resortu, pak je nutno souhlasit. Nicméně je tady jasný strukturální problém. Ze zkušeností armád NATO, ale i schválené Transformace resortu obrany ČR platí, že osobní výdaje by neměly překročit 50% výdajů a ostatní běžné výdaje by neměly být vyšší než 30% tak, aby na potřebnou modernizaci zůstalo minimálně 20% výdajů. Dnešní skutečnost je, že mandatorní výdaje jdou k 59%, ostatní běžné výdaje k 30% a použité kapitálové výdaje dosahují toliko 11 % rozpočtu. Přitom investiční hrb podle Bílé knihy o obraně dosahuje 100 miliard korun a armáda se potýká s výrazným nedostatkem peněz na běžné opravy a údržbu. A to je přitom v rozpočtovém výhledu na roky 2015 a 2016 plánován další pokles poměru armádních výdajů na HDP, a to na 1,07%.

Nový pan ministr obrany a zejména ministr z ANO 2011 bude mít velmi nelehlou situaci, kdy stav resortu není dobrý a kdy jeho hnutí šlo do voleb s cílem zefektivnit jednotlivá ministerstva a ušetřit na nich tolik potřebné miliardy ke splnění programových cílů vlády.

Podle mého názoru je nutno politické rozhodnutí o tom, zda platí či neplatí dříve stanovené cíle reformy AČR. Pokud platí a já nevidím důvod k její modifikaci, pak je nutno na jedné straně přijmout rázná úsporná opatření a na druhé straně najít potřebné finanční zdroje. Podle mého názoru nejde v současné situaci schválit novelu zákona o vojácích z povolání bez nutné analýzy organizační, hodnostní, věkové a platové struktury v resortu. Velitelská struktura by měla odpovídat velikosti AČR, je nutno fyzicky dokončit integraci GŠ do MO, je potřeba analyzovat potřebnost a velikost všech příspěvkových organizací a státních podniků a zejména je nutno nastavit dlouhodobý plán modernizace naší armády. Vůbec plánování je slabým místem celé transformace resortu, tak jako nastavený akviziční proces.

Cílem veškerého dění v resortu musí být personální stabilizace vojáků z povolání, snížení jejich počtů tam, kde mohou být zastoupeni levnějšími občanskými zaměstnanci, moderní, pružná a hlavně neduplicitní struktura velení a řízení, ponechání si pouze takového majetku, který odpovídá konečnému počtu a struktuře armády a zefektivnění služeb,nákupů a akvizic. Z mého pohledu je taktéž nutno ve vládě prosadit návrat některých dovedností do školských osnov, je nutno podpořit úlohu vojáka z povolání na trhu práce, změnit způsob odměňování a nastavit reálný a předvídatelný kariérní řád v české armádě. A v neposlední řadě je nutno analyzovat předložené návrhy branných zákonů, zda jsou v souladu s těmito principy a cíli, včetně jejich provázanosti a možnostem schváleného rozpočtu kapitoly 307.