Často přemýšlím, jak to ten A.Babiš dělá, že má stále vysokou podporu voličů. Přitom má své průšvihy, dělá vesměs pravicovou politiku a často si přivlastňuje výsledky práce těch druhých. Možná, že je to setrvačnost voličské přízně, možná jeho tvář dobráka se srdcem dravce je obdivovaná či lidé stále čekají na svého mesiáše, který ty proradné politiky konečně vymete od jejich koryt. Ať je to tak či onak Sorry jako se svým americkým PR týmem a se svými soukromými sdělovacími prostředky válcuje současnou českou politickou setninu. A možná, že brzy bude válcovat i demokracii.

Říká se, že člověk je svého štěstí strůjce a je opravdu na každém občanu, aby se správně rozhodl. Zejména z pohledu hájení svých zájmů a nikoliv zájmu podnikatelského impéria zvoucího Agrofert. Když slyším z úst ministra financí, který je mimochodem každý den ve střetu zájmu, tu že vítězí české Palermo , tu že zatočí s těmi politickými korupčníky či zavede pořádek jako ve své firmě, nedá mi  to, občas si zalistovat v knížce Babiš, příběh oligarchy od Tomáše Perglera. A musím přiznat, že je to velmi zajímavé počtení, ukazující na velký apetit pana podnikatele, Sorry jako dnes politika.

A.Bbaiš se zůčastnil budování kapitalismu bez přívlastků se vším všudy, co k tomu tehdy patřilo a především tedy ostrými lokty. A to za pomocí svých velmi úzkých kontaktů na tehdejší politické špičky, které dnes nemůže ani cítit. Přestože jeho hnutí nemá žádný ucelený politický program, sám A.Bbaiš se pasuje do role úspěšného podnikatele, pravičáka, který přece ví jak na to. Zároveň velmi umně využívá sociální agendu k tomu, aby zmátl širokou veřejnost. Ale přece nikdo nemůže vážně věřit, že miliardáři jde o obyčejné zaměstnance , seniory či rodiny s dětmi. A pokud stále ještě někdo tomu věří, pak by se měl konečně z tohoto bláznivého snu probudit.

Oligarchizace a mediokracie české politiky ukazuje, jak je naše demokracie křehká a jak lze velmi snadno zmást širokou veřejnost. Přitom politika provazovaná A.Babišem a jeho blízkými spoluzaměstnanci, přinese pouze nedemokratické a autoritářské metody rozhodování. Dnes je to markantně vidět toliko v politickém hnutí ANO 2011 a na ministerstvu financí. Příště to může být ve vládě, v poslanecké sněmovně či v celém Parlamentu. Politika Sorry jako je jen odvar toho, co může následovat. Ano, každý člověk je svého štěstí strůjce. Ale často dlouho trvá, než si to uvědomí.