Co mi v politice vždycky vadilo a vadí, je arogance a sebejistý pocit, že na dotyčného nikdo nemá. Ale stejně tak mi vadí, když si tuhle aroganci lidé nechají líbit, protože to tak nějak přežijí a nestojí jim za to se hádat. Ono to není nic příjemného. Stojí to nervy a někdy je z toho člověku, slušně řečeno, nevolno. Uděláte to jednou, dvakrát, možná i třikrát a pak si řeknete dost. To nemám zapotřebí. Jenže pak tenhle prostor vždycky vyplní ti, kterým se ustupuje.
I proto jsem jela na Zastupitelstvo Zlínského kraje. Chtěla jsem si vyslechnout odpovědi na otázky zastupitelům v otevřeném dopise zdravotní sestry z operačních sálů a také předsedkyně odborů v Kroměřížské nemocnici, který poslala zastupitelům před opakovaným hlasováním o nové malenovické supernemocnici.
Už jsem zvyklá na leccos. Ale způsob, jakým se s dopisem hejtman Čunek v bodě o hospodaření nemocnic “vypořádal”, považuji za natolik ostudný a pohrdající člověkem, který má jako každý právo se svých zástupců ptát, ne být označen za nepříčetnou osobu, že jsem vyzvala hejtmana k veřejné omluvě, když už to k mému údivu nikdo z krajských zastupitelů výslovně neudělal (díky alespoň paní Valentové Nersesjan za zdvořilou žádost, aby se pokud možno neuráželi zdravotníci...).

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV