Absolvovali jsme minulý týden jednání se zástupci stomatologické komory ze všech okresů, abychom se pobavili o tom, jak dál s lékařskou pohotovostní službou v zubním lékařství v našem kraji.

Na úvod je potřeba říci, co se lékařskou pohotovnostní službou myslí. Jde o čtyři hodiny o sobotách, nedělích a státních svátcích mezi 8-12 hodinou, ve Zlíně je o hodinu delší, tedy mezi 8-13 hodinou. Při stávajícím počtu zubních lékařů v jednotlivých okresech by na každého měla vyjít služba zhruba jednou za půl roku, ve Zlíně zhruba jednou za rok.

Z tohoto pohledu (a ve srovnání s lékaři na odděleních a v ambulancich v nemocnicích, kteří za dva tři měsíce odslouži tolik hodin na službách, co zubní lékaři za celou svou profesní kariéru), je debata o problémech zajištění zubní pohotovosti v Česku poněkud nesouměřitelná.

Přesto licitujeme o hodinové sazbě a o výši částky za každého ošetřeného pacienta, debatujeme o tom, jestli dvě služby do roka už nejsou moc zatěžující a tři, to už tedy vůbec. Čím méně sloužících, tím vice služeb samozřejmě zbývá obsadit. Když se ale zubní lékaři mezi sebou domluví, může být zubní pohotovost zajištěna v zastoupení, třeba několika ochotnými staršími kolegy, kteří služební povinnost vezmou za ty ostatní. Dokud se takoví ochotní najdou.

Přesto mnozí zubaři hledají všemožné cesty, jak se ze služeb i tak vyvléci, kdo by si chtěl si kazit víkend, že. Důvody jsou různé, frustrace krajů z nevymahatelnosti obrovská a tak spory končí až u soudu s nejistým výsledkem.