Děti se těší na jarní prázdniny, v Praze pak na Matějskou pouť. A právě na tu jsem se s vnoučaty v pátek vypravila. Děti, jimž vítr hvízdal kolem uší při rychlé jízdě na kolotoči, nadšením výskaly, dospělí výskali také, ale spíš zděšením, když sledovali průvan ve své peněžence. Bodejť ne. Ceny atrakcí zhruba od 40 do 200 korun za osobu, k tomu nějaká ta klobáska, cukrová vata, perníkové srdce, nafukovací balonek či jiná drobná hračka z pouti. Mají-li splnit rodiče s dvěma, třemi dětmi jejich vysněné přání a na Matějskou pouť vyrazit, musí několik měsíců šetřit nebo si vzít půjčku. První možnost je pro mnohé nereálná, protože šetřit nemají z čeho, druhá možnost zase přináší značná rizika. O tom by mohli vyprávět senioři, kteří neměli, ne na Matějskou, ale na nájem a nezbytné životní potřeby nebo chtěli vypomoci svým dětem, a teď čelí exekucím na důchod.

Své o tom ví také rodiče s dětmi, kteří na začátku školního roku marně přemýšlejí, kde vzít na zaplacení školních pomůcek, zájmových kroužků a školních obědů, nebo naopak na konci školního roku na letní tábor, soustředění či dovolenou. Mnozí si berou půjčku. Do existenčních problémů a zadlužení se dostávají i dlouhodobě nemocní nebo ti, kteří ztratili práci, a teď nemohou splácet půjčku či hypotéku. Pád do chudoby, ubytovny, život na ulici. Stále víc jednotlivců i celých rodin na vlastní kůži poznává, co je to kapitalismus. V loňském roce bylo zahájeno zhruba tři čtvrtě milionu exekucí, jejich celkový počet se v současnosti blíží 5 milionům. Roste i počet lidí, kteří čelí několika exekucím najednou. Čtyři a více exekucí má přes 400 tisíc občanů.

Vládní koalice vykládá, jak skvělá je životní úroveň v naší zemi, jak nízká je nezaměstnanost, jaké příležitosti nabízí všem generacím. Že by nevěděla o tom, jak žijí dvě třetiny zaměstnanců, kteří nedosáhnou ani na průměrnou mzdu a kteří musí každý měsíc řešit, jak vyjít? Že by nevěděla o tisících seniorů, kteří nedostávají ani 3 tisíce korun měsíčně a o dalších, kteří berou sedm, osm tisíc důchod? A co cca 400 tisíc nezaměstnaných v evidenci Úřadu práce a další, kteří z evidence a z podpory v nezaměstnanosti vypadli bez toho, aby našli práci? Co lidé ohrožení chudobou po skončení své profesní kariéry, osoby se zdravotním postižením, mladí, kteří opouštějí dětské domovy, nemajíc nejen práci a příjem, ale ani bydlení, co samoživitelky a samoživitelé? V neúplných rodinách žije zhruba 400 tisíc dětí a vyživovací povinnost neplní 40 % rodičů. Chudoba tak dopadá nejen na dospělé, ale i na ty nejmenší. Krutá realita, před níž vládní koalice zavírá oči. Jak jinak si vysvětlit její postoj, kdy nehlasuje pro projednání našeho návrhu zákona na náhradní výživné, které by těmto rodinám, respektive dětem, v jejich tíživé situaci pomohl.

Ve sněmovně ale dlouho leží i další zákony, jejichž projednání vládní koalice blokuje. Jedná se např. o zdanění tzv. církevních restitucí, které klub KSČM navrhuje. Pominu to, že bychom, podle mého názoru, do voleb měli jít s daleko razantnějším požadavkem než je pouhé zdanění, a to s požadavkem na revizi tohoto pochybného daru. Vždyť rozum zůstává stát nad tím, že jsme jako občané ČR dopustili tuto krádež tisíciletí, navíc za bílého dne. Chamtivost církví nezná mezí. Majetek v hodnotě zhruba 75 miliard korun, postupná výplata cca 59 miliard korun jako náhrada za majetek, jenž nemůže být předán, to všechno nestačí. Na zlatém podnosu jsme už církvím odevzdali 130 tisíc hektarů lesů, 36 tisíc hektarů polí, lesů a rybníků a také několik set budov. O dalších 20 tisíc hektarů lesů a přes 10 tisíc hektarů pozemků, které úřady odmítly vydat, se, především katolická církev, soudí. Generace našich předků, které vybudovaly tyto hodnoty a majetek se musí v hrobě obracet. Naší povinností je nevzdávat se a udělat vše pro to, aby se to změnilo. A nejde jen o dar církvi.