Nejhorší byla situace v nížinách ve středních, severních a východních Čechách a na severní Moravě. Na Vysočině zase chybí od roku 2015 dokonce tři čtvrtiny ročních srážek. Nejde však jen o letošní léto s extrémně horkým červencem. Bohužel se jedná o dlouhodobější trend.

Situace posledních několika let nasvědčuje, že vývoj změny klimatu s následky pro naše území je zjevně rychlejší, než se původně předpokládalo. Nárůst průměrné roční teploty o 1–1,5 stupně Celsia, očekávaný po roce 2040, nastal již teď. To má naprosto dramatické důsledky pro krajinu, kde usychá vegetace – a nejenom bylinné patro, ale i lesní porosty – smrky a dokonce i borovice. Podle dostupných scénářů změny klimatu budou tyto jevy narůstat, což samozřejmě vyžaduje přijetí opatření k omezení důsledků, neboť dlouhodobé meteorologické sucho může způsobit sucho socioekonomické, s velmi vážnými hospodářskými ztrátami a nepříznivým dopadem na kvalitu života obyvatel. V rámci řešení této problematiky byla vládou ČR v roce 2017 přijata, jako klíčový strategický dokument Koncepce ochrany před následky sucha pro území ČR, který je také základem pro práci Stálé komise Senátu voda – sucho.

Srážek přitom u nás napadne každý rok dostatek. I když je jich v posledních letech oproti průměru méně. Přitom podle názoru odborníků na naše území ročně napadne asi 55 miliard kubíků vody, což je asi třicetinásobné množství toho, co spotřebujeme jak na pitné účely, tak v zemědělství a průmyslu. Nejdůležitější však ale je, že se česká krajina dosud výrazněji neproměnila a funguje v podstatě jako střecha, ze které voda pouze stéká. Projekt InterSucho například upozorňuje, že voda v hlubší vrstvě půdy do jednoho metru se v řadě míst doplnila jen v jedné z posledních tří sezón. Za posledních 50 nebo 60 let se také změnilo rozložení srážek z celého roku do krátkých časových úseků, zejména na jaře.

Je zřejmě, že problematika sucha a hospodaření s vodou představuje poměrně obsáhlý komplex vzájemně propojených problémů. Je zcela nepochybně potěšitelné, že české domácnosti patří v hospodaření s vodou k jedněm z nejšetrnějších v Evropě. Průměrně spotřebují zhruba 90 litrů denně. Na Vysočině se vytočí dokonce jen 81 litrů. Lépe na tom jsou z evropských zemí jen Estonci, Malťané a Slováci. Sousední Němci spotřebují 122 litrů, Portugalci 204 a Italové dokonce 245 litrů denně. Vychází to z dat vodohospodářů EurEau.

Recepty směřující k tomu, aby občané šetřili s vodou, mají svůj určitý smysl, ale nejsou podstatou věci. Co Česko skutečně potřebuje, je zadržet vodu v krajině. A to se Česku stále nedaří. Pokud už tolik potřebné srážky přijdou, voda se nevsákne a z krajiny pouze odteče.

Senát na svém posledním jednání schválil návrh zákona, kterým se mění zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) a zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon). A cílem zákona právě je posílit zadržování vody v krajině tím, že pro zvláštní skupinu terénních úprav a vymezený okruh vodních děl mají platit jednodušší podmínky jejich výstavby. Mají tak vznikat pouze na ohlášení vodoprávnímu úřadu a nebudou vyžadovat obvyklé stavební řízení. Norma se bude vedle terénních úprav stanoveného rozsahu (s hloubkou do 1,5 metru a maximální přípustnou plochou 2 hektarů) týkat i vodních děl o rozloze do dvou hektarů a výšky hráze do 2,5 metru. Takto vymezené terénní úpravy a malá vodní díla by se měly stát jedním z nástrojů pro zajištění stability vodního režimu v ploše povodí, pro zpomalení povrchového odtoku vody a pro posílení možnosti infiltrace vody.

Je nesporné, že boj se suchem v sobě zahrnuje širokou škálu nejrůznějších opatření v různých segmentech činnosti společnosti. Každý smysluplný krok v úsilí zachovat vodu v krajině je pak zcela jistě přínosný. A v tomto ohledu to lze konstatovat i v souvislosti se schválenou novelou zákona.

Ing. Ivo Bárek
Senátor a místopředseda Stálé komise Senátu VODA – SUCHO