Já děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegové, kolegyně, dovolte mi seznámit vás se zpravodajskou zprávou k senátnímu tisku č. 4, který se týká návrhu zákona a kterým se mění zákon 234/2014 sb. o státní službě, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 150/2017 o zahraniční službě.

Obecně lze říci, že deklarovaným cílem návrhu je vytvořit podmínky pro vyšší efektivitu a operativnost státní a zahraniční služby i státní správy jako celku. Návrh zákona také obsahuje změny legislativně technické povahy, drobné terminologické úpravy a zohledňuje změny provedené v jiných právních předpisech. Dle předkladatele byl návrh pojednán i s Komisí EU, kde si Komise vyžádala doplňující doklady. Obsah návrhu uvedl velice podrobně pan ministr. Přesto řeknu, že klíčovou změnou oproti systémovým změnám vůči státním zaměstnancům, které si vyžaduje praxe, je však návrh na odvolání a jmenování státních tajemníků. To je doplnění § 60, odst. 3.

Já ho připomenu – „Návrh na odvolání náměstka pro státní službu a personální ředitel sekce pro státní službu předkládá vládě ministr vnitra. Návrh na odvolání státního tajemníka předkládá vládě příslušný ministr nebo vedoucí Úřadu vlády po projednání s náměstkem pro státní službu.“

Tolik snad na doplnění obsahu. Pokud se týká legislativního procesu, tak vládní návrh schválila sněmovna s pozměňovacími návrhy 26. října letošního roku. Návrh zákona byl postoupen Senátu 26. listopadu tohoto roku a lhůta pro projednání Senátu končí dne 26. prosince 2018. A pokud se týká stanoviska k tomuto návrhu zákona, je třeba připomenout, že přijetí zákona o státní službě bylo pro někdejší vládu vedenou premiérem Sobotkou základní podmínkou Evropské komise pro čerpání dotací. S tímto zákonem jsme tak naplnili hlavní podmínku Bruselu o odpolitizování státní správy.

Získali jsme tímto zákonem sice nezávislou státní správu, ale bohužel nekonkurenceschopnou, uzavírající se schopným lidem z praxe, jejichž vstup do státní služby je výrazně komplikovanější. Navrhovaná podoba je příkladem dokonalého úřednického zákona. Celý návrh systémových změn však zcela popírá změna týkající se odvolání a jmenování státních tajemníků. Ti měli být zejména tou garancí kontinuity a profesionality státní správy, nyní by však mohli být odvoláni a jmenováni každou další vládou. Právě toto vybočení ze systémovosti návrhu tak může být důvodem možná kritiky Evropské komise, eventuálně může tak opět ohrozit čerpání evropských dotací, které jsou klíčem ke státnímu rozpočtu.

Ještě bych chtěl upozornit na nesoulad dvou paragrafů projednávaného návrhu zákona. Ve znění navrhované sněmovnou zní v § 88, odst. 2, budu citovat: „státní zaměstnanec odpovídá za kárné provinění. Za kárné provinění neodpovídá náměstek pro státní službu a státní tajemník.“ Proti tomu v § 94, odst. 2 zákona, cituji: „Podnět k zahájení kárného řízení z moci úřední, jde-li o kárné provinění státního tajemníka nebo náměstka pro řízení sekce, může podat i příslušný člen vlády nebo vedoucí Úřadu vlády.“ Z toho vyplývá, že se s kárnou odpovědností státního tajemníka vlastně uvažuje. A to je rozpor mezi § 88, odst. 2.

Bylo by jistě možné navrhnout možná řadu dalších jednoduchých změn, vypustit citovaný § 60, odst. 3 o státním tajemníkovi. Dále pak i ten § 94, odst. 2., ale možná, že podobných úprav by mohlo být i více.

Závěrem bych chtěl říci, že tyto připomínky svědčí o legislativně nepřesné práci navrhovatele. A proto vás seznámím s usnesením ústavně-právního výboru, který projednal návrh zákona na své 2. schůzi dne 5. prosince 2018 a přijal usnesení č. 8 ve znění:

I. doporučuje Senátu Parlamentu ČR zamítnout projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou PČR,

II. určuje zpravodajem pro projednání tohoto návrhu mne,

III. pověřuje předsedu výboru Senátu Miroslava Antla, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

To je vše.