Vážený pane předsedo, pane premiére, kolegyně, kolegové.

Začnu od konce. Myslím si, že závislost na Číně je potřeba omezovat, nejenom kvůli tomu, zda je Čína hrozbou nebo není. Kdyby Čína podle mého názoru byla superdemokratickým státem, stejně jako všechny jiné státy světa, které jsou jednu dobu superdemokratické či nějaké, pak jsou zase jiné, svět se mění, proměňuje, vyvíjí, dopadají různě různé vlivy, volby a podobně, v závislosti na všech okolnostech, které nás ve světě potkávají. Jsem přesvědčen, že nynější doba ukazuje, že maximální ekonomická soběstačnost, a výrobní tím pádem, každého státu, tedy v tomto případě také ČR, o tu máme usilovat, bez ohledu na to, jak který stát je.

Samozřejmě těžíme tady naftu i plyn, ale bohužel je ho tak málo, že ho musíme nakupovat, to je jasné. Máme ale zdroje na elektrickou energii, které jsme vlivem určitých filozofií, Green Dealů a tak dále nějakým způsobem relativizovali. Teď se k nim musíme vrátit. To k té poslední poznámce o hrozbě, kterou má představovat Čína. Myslím si, že pro nás je ta ekonomická závislost, nejenom na Číně, ale i na ostatních asijských státech, ve výrobě čipů a všeho ostatního, naprosto jednoznačně již viditelná, to znamená, tento způsob asi práce ČR, ale také EU v pořádku není.

Pak je tady další věc, o které jsme mluvili. Rada bude 24. nebo 23. listopadu, o které jsme mluvili na výboru. Pan zpravodaj se o tom zmínil. Považuji za jednu ze zásadních věcí této Evropské rady, a posléze samozřejmě informaci o těch závěrech od pana premiéra, tu záležitost, kdy Německo se nějakým způsobem samo chce rozhodnout sanovat své hospodářství a vrhnout 200 miliard eur na pomoc svým podnikatelům. Pokud by všechno bylo tak, jak je to teď, je pro nás všechny naprosto zřejmé, a to nemusíme být ekonomové, technici a tak dále, bankéři, je naprosto zřejmé, že průmysl u nás bude tím pádem ztrácet.