Pane ministře, kolegyně, kolegové, já bych chtěl podtrhnout jednu věc, o které jsme tady dneska zřejmě ještě nehovořili. A to v souvislosti se školstvím je hrozně dobře. My totiž, Česká republika vymírá již dlouhodobě, všichni víme. Stárne naše obyvatelstvo a my nevěděli, co udělat s tím, abychom tento trend obrátili. Teď se ukazuje, že, podle údajů, které jsou veřejně dostupné, že zhruba 1/3 utečenců z Ukrajiny plánuje, že by tady zůstala, což je zřejmě údaj, který asi pravdivý bude. Také záleží na tom, jak dlouho bude válka, jak ty jejich domovy budou rozbité atd. Ale já si myslím, že tohle skutečně může být velká příležitost, jakým způsobem tedy omladit, protože přichází ženy a děti, za nimi potom, věřím, ti, kteří tady zůstanou, přijdou i muži. A pak si myslím, že to, ta naše pomoc, která musí být primární a je třeba ji vidět v této souvislosti dnes, ale už zítra ta naše pomoc může být dobrá i pro nás pro českou ekonomiku, a samozřejmě tím pádem i při tom dlouhodobém pobytu také pro české školství. Takže já jsem přesvědčen, že to je správný trend, vzít do České republiky kulturně a nábožensky příbuznou skupinu, která to nakonec nutně potřebuje, na rozdíl od těch jiných skupin, které tady se dříve snažily dostat. A to maximum, které my máme, tak si myslím, že bychom měli naplnit. Pak je tady ještě jedna věc, oni mají, většinově tedy, díky bohu trochu jiný pohled na život, protože jsou z nuznějších podmínek, takže nejsou blahobytem zdecimovaní. Takže když jsem v centru tam ve Zlíně pomáhal řešit záležitosti s doklady, tak mě dvě maminky, které se tam dožadovaly prostě toho, aby už to měly, že už jsou tam druhý den opakovaně, tak jsem jim říkal – vás tady nikdo nevyhodí teď, tak to budete mít ten příští, až se tady ta situace uklidní, protože prostě tam byly nějaké administrativní problémy a především s počtem lidí, kteří to mohli udělat. Ony mi řekly zajímavou větu, kterou bych asi v českém prostředí od Čecha neslyšel: „My, když nebudeme mít doklady, nemůžeme pracovat. A když nebudeme pracovat, tak umřeme pozítří hlady. My nemáme peníze.“

A to je úžasná věc, kterou bychom neměli nějakým způsobem prohospodařit. To znamená, ta jejich chuť pracovat, by bylo dobré, abychom ji obrátili, pomohli jim v tom, naplnili ji. A na závěr teď dotaz panu ministrovi. Vláda v této věci, byť si myslím, že to je věc sice ministra Jurečky spíše, ty záležitosti, a ministra průmyslu, ale jakým způsobem vláda přistupuje k tomu, aby ti lidé tady co nejdříve dostali práci? Díky.