Paní předsedají, pane ministře, kolegyně, kolegové,

já jsem část své profesionální kariéry strávil ve velkém podniku pětitisícovém coby později šéf bezpečnosti práce a pyrotechniků atd. A jedna z disciplín, kterou samozřejmě jsme museli sledovat na základě hygienických předpisů, byl nejenom azbest, ale i jiné látky. Samozřejmě, že se doba – tím reaguji na jeden příspěvek.

Doba se posunuje, protože když se díváte na filmy starší, především které mluví o historii, řekněme, toho 18., 19. století, tam se vyskytují alchymisté, tak oni pracují s rtutí, téměř ji mnou v rukou, přidávají přísady atd. Všichni dnes víme, že rtuť jaksi v tomto smyslu zcela jistě používána, nebo takto používána, být nemůže. Dokonce to je jedna z disciplín tedy té bezpečnosti práce, když ty velké teploměry, které jsou v kotelnách, někdy se stalo, když de facto explodoval, nebo do něj někdo praštil, potřísnilo to stěny, tak ty stěny se musely celé dát dolů, protože s ohledem na teplo a vypařování to dlouhodobé působení na pracovníka skutečně, aspoň to říká lékařská věda, může způsobovat velké problémy.

U azbestu, to tady nebylo řečeno, já jsem se ctěným panem senátorem, zpravodajem, ve výboru. Tam předkladatelé uváděli, že tato norma byla přijata také proto, že se ukazuje, že azbest je zákeřný v tom, že jeho účinky se projevují po mnoha letech. Myslím, že na tom výboru bylo řečeno, že některé po 10, pak 20 a 30 letech. Samozřejmě nemám, nebo téměř nikdo z nás, kdo se profesionálně nevěnuje působení dané látky na lidský organismus, to asi těžko můžeme potvrdit nebo vyvrátit, ale já věřím, že tyto věci jsou asi pravdivé, proto je jistě dobré působit tak, abychom všechna rizika, která můžeme odstraňovat, odstranili. Jistě bychom neměli přestat lozit po horách, protože je to rizikové, řezat chleba a tak dále. Ale věci, které nás ohrožují díky tomu, že je můžeme jednou, že byly instalovány a můžeme je odstranit, takové jsou.