Na takovou blbost nepřišla ani TOP 09, když získal ve volbách navrch Babiš. Aby měli v EU radost, v neděli ještě zazpíval: „Právě teď se rozhoduje, jestli to dopadne jako u nás, jako sametová revoluce v roce 1989, aby byly svobodně demokratické volby a ne volby zmanipulované diktátorem“. Kromě rozumného sebezáchovného odmítání migrantů je Babiš v zahraniční politice poněkud naivní pozér.

Když se podíváme na mapu, co vidíme? Trvale nestabilní je oblast Kavkazu a Ukrajiny. Brzy dojde na Bělorusko, kde narůstá snaha po uskutečnění ukrajinského mocenského „majdanového“ scénáře a my to podporujeme. Proč? Proč to nenecháme na občanech Běloruska, ať si sami rozhodnou co a jak chtějí!

Do asymetrického konfliktu spadá i nelegální migrace z islámských zemí do Evropy a postupná okupace Balkánu islamisty. Přihlouplé výzvy Babišova stylu se ozývají také z EU. Babiš brečí, že si pokecal Putin s Lukašenkem, dokonce prý dvakrát. Po telefonu Lukašenko slyšel, že kdyby bylo nejhůř, má s Ruskem bezpečnostní smlouvu, takže jim Rusové píchnou. Vůbec se Putinovi nedivím.

V knize „Studená válka 2.0“ jsem v roce 2018 napsal: „Pro Rusko jsou důležité nárazníkové oblasti, tedy státy v bezprostředním sousedství. Proto prozápadní ukrajinský převrat v Kyjevě v roce 2014 vnímá ruské vedení jako přímé ohrožení Ruska. Stejně bude Rusko reagovat například i na snahu o prozápadní převrat v Bělorusku. S tím souhlasí George Friedman, zakladatel soukromé zpravodajsko-analytické agentury Strategic Forecasting (Stratfor): „Když se Ukrajina odvrátila od Ruska směrem k Západu, Rusko muselo reagovat.“ 

A ještě něco k úvaze. Uvedl jsem ještě v knize „Studená válka 2.0“ následující: „Patrick J. Buchanan, americký politik, poradce tří amerických prezidentů, Nixona, Forda a Reagana, spoluzakladatel magazínu The American Konservative, napsal dosti zuřivý článek "Blowback From Bear-Baiting" (vyšel na serveru informationclearinghouse.info 15. srpna 2008) a jeho Mezinárodní právo o výsostných vodách mluví jasně. Jakékoli aktivity tureckých těžebních lidí a jejich doprovodných válečných fregat ve Středozemí jsou ilegální. Je to tedy až příliš jednoduché na to, aby bylo o čem jednat. Turecko se má stáhnout, a pokud chce ropu, má si koupit licence." Český překlad si dal na své stránky tehdy Václav Klaus. V článku Buchanan např. uvádí: „Postavili jsme ropovod Baku-Tbilisi-Ceyhan z Ázerbájdžánu přes Gruzii do Turecka, abychom odsekli Rusko. Pak jsme pomohli odstranit režim nakloněný Moskvě formou našich „demokratických revolucí“ na Ukrajině a v Gruzii a pokusili jsme se to zopakovat v Bělorusku….“   

Je pro mne velmi smutné, zjištění, že Senát a nejen on podporuje běloruské demonstranty, míchají se tak do vnitřních záležitostí suverénního státu. Zajímalo by mě, jak ministr Petříček vysvětlí skutečnost, že uvolnil čtyřicet pět milionů korun na podporu vzbouřenců v suverénním státě. 

Jestliže jsem zmínil Ukrajinu, nemohu v souvislosti s výše uvedeným nepřipomenout, že když začalo v Kyjevě vraždění ve jménu demokratické revoluce, mlčeli jsme. Tehdejší čelní představitelé tam dokonce jeli a tleskali těm zvěrstvům, ke kterým tam docházelo. Když Španělé uvěznili katalánské představitele, kteří jen vyjádřili vůli občanů, mlčeli jsme. Když v Paříži represní složky velmi tvrdě zasahovaly proti Žlutým vestám, opět to Parlamentu i vládě bylo lhostejné.

Co mne děsí nejvíce, je dnešní situace na hranicích mezi Tuteckem a Řeckem, státy NATO. Merkelovou nezajímá arogantní jednání Turecka na hranicích, nezajímá jí ani, že Turecko vojenskou silou vnikne do výsostných vod Řecka naopak jede podpořit Erdogana! Nemohu se nezeptat, kde je ona proklamovaná bezpečnost států NATO. Na kterou stranu se v tomto konfliktu NATO postaví?

Mezinárodní právo o výsostných vodách mluví naprosto jasně. Jakékoli aktivity tureckých těžebních lodí ve Středozemním moři jsou protiprávní, ilegální. Porušují tedy mezinárodní právo. Opět mlčíme. Je to tedy až příliš jednoduché na to, aby bylo o čem jednat. Turecko se má stáhnout, a pokud chce ropu, má si koupit licence. Vrchní Imán Turků vyzývá na FB k likvidaci Evropy silou, tedy ohněm a mečem. Zas a znova mlčíme nejen my, ale i vedení „slavné“ EU. Mlčíme tam, kde bychom především měli konat a nemlčet.

Co k tomu dodat?

Jaroslav Doubrava

Převzato z profilu.