Měl by si poslechnout zoufalé volání pražského rozhlasu o pomoc. Volání i v ruském jazyce, a svých debilit mohl být ušetřen. Mohl by se dozvědět, že volání o pomoc bylo o to zoufalejší, že obráncům barikád docházela munice a Prahou se chtěla přehnat elitní armáda fašistů.

Proč ten nadpis? Vybavil se mi televizní záběr na starostu Prahy 6, jak se radostí šklebí blahem nad sprosťárnami, napsanými na pomník maršála Koněva. Pohled, ze kterého se musí slušnému člověku zvedat žaludek ke zvracení!

V loňském roce jsem s přáteli navštívil Stalingrad. Setkal jsem se tam s veteránkou války. Jedna stařenka mi vyprávěla, že ve svých osmnácti letech nastoupila na frontu. Postupem času se stala radistkou štábu maršála Koněva. Byla to prý ona, kdo přijal zoufalé volání Prahy o pomoc.

Okamžitě po předání zprávy Koněv svolal svůj štáb a řešili oddělení části armád a jejich poslání Praze na pomoc. Bez ohledu na vyčerpání vojáků, bez ohledu na případné ztráty na jejich životech, bez ohledu na to, že prioritou bylo dobytí Berlína.

Bylo by dobře, kdyby se oba výtečníci seznámili i s dokumenty, jak tito vojáci byli pražany vítáni. Nevím, jestli by oba byli schopni za své jednání se zastydět. Určitě by jim to slušelo, stejně jako omluvy.

(převzato z Profilu)