Vážený pane předsedající, vážený pane ministře.

Už toho tady padlo opravdu hodně. V té souvislosti bych zmínil, pane ministře, vy jste na začátku února prohlásil, že protiepidemiologická opatření nefungují, protože to lidé nedodržují, anebo se mají o sebe postarat. S odstupem času musím konstatovat, že tento apel příliš nezafungoval vzhledem k situaci, jakou nyní máme v našich zdravotnických zařízeních. Je jasné, že lidé se zkrátka o sebe nemohou sami postarat, když selhává vláda, selhává strategie vlády, selhává řízení vlády a my zde máme skutečně pandemii bezprecedenčních rozměrů. Pořád kroutí hlavou, jsem jen chemik, ale nerozumím tomu, proč vláda a ministerstvo zdravotnictví neslyší epidemiology, virology i spoustu expertů z vašeho vlastního ministerstva, kteří dlouhodobě upozorňují na tu zhoršující se situaci, nic zvláštního se neděje a potom najednou vypukne snaha o razantní opatření, čili přijdeme najednou s požadavkem na prodlužování stavu nouze. Nevíme sice, jak je to s jeho ústavností, po posledních výrocích soudu, a na žádost stejné vlády my tady teď schvalujeme nebo projednáváme pandemický zákon, který by mohl pro plánovaná opatření nějaký rámec poskytnout. Už tady padlo, dnes jsem slyšel také pana premiéra, který zdůvodňoval požadavek vyhlášení toho nouzového stavu tím, že pandemický zákon není schopen postihnout ty problémy, které zřejmě nastanou.

Znovu říkám, nejsem zdravotník - pan premiér tady není - rád bych se pana ministra zeptal, co tedy v pandemickém zákoně chybí a kvůli čemu si pan premiér myslí, že ho není možné použít. Vy jste tady pane ministře, apeloval na to, abychom ten pandemický zákon projednali, jak jsem tomu rozuměl, ale váš šéf premiér, předseda této vlády říká naprosto suverénně, tam chybí spousta věcí k tomu, abychom mohli stav řešit, rád bych od vás slyšel konkrétně, jaké z vašeho pohledu. O tlaku na rychlé projednávání zákonů v Senátu už tady bylo řečeno opravdu hodně. Nebyl jsem na zdravotním, ani na ústavně-právním výboru, ale samozřejmě nemám důvod nevěřit tady panu předsedajícímu Růžičkovi, když citoval pana náměstka, který tam suverénně řekne: když neodsouhlasíte to, co je dohodnuté, tak můžete zapomenout. Teď ho necituji, nevím jestli to řekl přesně takto, ale smysl byl určitě takto. A pane ministře, my jsme se tomu legislativnímu chaosu mohli velmi dobře vyhnout. Ano, nebyl jste v té době ministrem, ale před tři čtvrtě rokem v květnu loňského roku přišla vláda s první verzí pandemického zákona, která slušně řečeno nestála za mnoho, v PS nakonec ani nebyla předložena k dalšímu projednávání a přes snahu opozice a věcné připomínky a tlak na vládu, aby na pandemickém zákonu pracovala, pan premiér stereotypně odpovídal, a to jsem slyšel, že jsou důležité věci na práci. Ještě koncem září premiér odrážel tuto snahu opozice těmito výroky. To se opakovalo i po Novém roce, myslím ta nečinnost, vím, že STAN, Piráti, ale určitě i další opoziční strany tlačily na dopracování tohoto zákona, nic se nedělo. Teprve ve čtvrtek 11. února, kdy se vaše ministerstvo, a to už bylo vaše ministerstvo samozřejmě, rozhýbalo a poslalo do PS už zde citovaný nevalný, nekvalitní zákon nebo návrh pandemického zákona, nedovedu si představit, když tedy už tehdy bylo jasné, že návrh nestojí za mnoho, že jste ho s lehkými kosmetickými úpravami poslali do PS.

Samozřejmě kolegové tam na to měli hodně málo času, aby projeli důkladně a detailně verzi předloženou a zpracovanou nakonec ministerstvem zdravotnictví, a na výsledku to bylo vidět. Šití horkou jehlou i ve sněmovně, a proto se tady bavíme o úpravách tohoto pandemického zákona nebo o opravách, abych byl přesnější. Musím ocenit skvělou práci kolegů senátorů, abych řekl v čele s Michaelem Canovem, který aspoň pro mě, jako první upozornil na nesoulad mezi § 1 a 2, tzn. že tam není vazba mezi nutností trvání zaváděného stavu pandemické pohotovosti a možnosti vydávat tam mimořádná opatření podle toho zákona. Pak na tom dále spolupracovali další kvalifikovaní kolegové, byť ne třeba právníci, Lukáš Wagenknecht a Tomáš Goláň a další. Jenom kroutím hlavou – dobře, ve sněmovně to šlo opravdu tou horkou jehlou, ale že ani na ministerstvu zdravotnictví legislativci na něco takového nepřijdou. Čili i to na první pohled velmi malé doplnění jednoho paragrafu řeší závažný právní nesoulad a jasně by určilo, že žádná opatření přijatá během pandemického stavu nebudou moci platit i po jeho ukončení.