Vážený pane předsedající, paní vicepremiérko, kolegyně, kolegové. Já si dovolím říct z pohledu člověka, který vystudoval teoretickou fyziku, a dokonce 14 dní měl možnost pracovat s cvičným, ale funkčním jaderným reaktorem, a později jsem také vystudoval astrofyziku, takže si myslím, že mám takový aspoň nějaký globální pohled na dění v přírodě. Dovolím si mít spíš takovou obecnou řeč, protože to, co tady skutečně projednáváme, o čem se bavíme, tak se týká vlastně všech materiálů, které jsme ve středu projednávali na výboru Evropské unie.

Odchod od fosilních paliv je samozřejmě správný a rozumný, stejně jako omezování produkce skleníkových plynů. Bezesporu se totiž jedná o zdroje, které přispívají ke klimatickým změnám, které jsou neblahé pro člověka a samozřejmě pro přírodu jako takovou. Fosilní paliva jsou navíc omezená a vrhají nás do závislosti na řekněme poněkud problematických státech.

Cíl máme tedy vlastně všichni stejný. Chceme chránit podobu evropské civilizace, naše rodiny, náš styl života, pokud možno, naši víru v budoucnost. A protože planeta je propojená jako celek v jeden systém, tak by tak měli postupovat i všechny ostatní státy světa a měli bychom takhle chránit celou lidskou civilizaci na celé planetě. Znovu opakuji, že cíl máme pravděpodobně všichni stejný. Podle mě se ale rozcházíme v názoru, jak tohoto cíle dosáhnout, jakou cestou se k tomu cíli dostat a také, jakou rychlostí tohoto cíle dosáhnout.

Osobně se domnívám, že bychom se ale měli vystříhat zbožných přání a nejít za fata morgánou, jak jsme čím dál víc svědky. Klíčem ke svobodě i prosperitě jednotlivých států a civilizací jsou výkonné, stabilní a předvídatelné zdroje energie. A není proto divu, že energetický sektor vždy byl – a v současné době je to víc než zřetelné – neslučitelným bojištěm, a to nejen politickým. Jsme svědky růstu celosvětové poptávky po energiích, přeplácení nabídek a jejich taktického přerozdělování těmi, kteří mají těch energií nadbytek. Je však iluzí věřit, že se staneme energeticky soběstačnými, když všude, kde to půjde, postavíme větrné elektrárny, na všech střechách, kde to je možné, upevníme solární panely, všechna údolí, kde to půjde, zalijeme vodou a veškerá pole osadíme plodinami na výrobu biopaliv.

Nestane se tak. Realitou naopak je, že pokud se zbavíme uhlí, a nebudeme kupovat ruský plyn, anebo americký plyn, který vzniká frakováním, tak se bez jiných elektrické energie dostaneme do velké krize. Anebo budeme závislí na někom jiné. Přechod na bezuhlíkovou a energeticky stabilní Evropu totiž podle mého názoru musí být založen skutečně na realitě. Nikoli na přáních, které mohou ve svém důsledku vést až ke zhroucení celé energetické soustavy nejen České republiky, ale Evropy jako takové.