Vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, dámy a pánové, téma, ke kterému dnes mluvíme, kterým se mění struktura rámcových předpisů unie o zdanění energetických produktů a elektřiny, tedy návrh směrnice přichází na stůl ve chvíli, kdy, jak předřečníci připomněli, raketově rostou ceny energií. A vidíme, jak blízko může být energetická chudoba i v naší zemi. Musíme zmínit jméno energetického operátora Bohemia Energy, který způsobem naprosto překvapivým, možná dokonce neodpovědným a v rozporu s dobrými mravy, vyhnal celou řadu svých zákazníků do velké nejistoty. Jak k tomu mohlo dojít? Dalo se tomu předcházet? Jde tady o skutečně neúspěšný podnikatelský projekt, anebo jde tady ještě o něco více, například o selhání regulátora nebo selhání státu? To jsou otázky, které si musíme položit, abychom je měli na pozadí dialogu, který dnes vedeme a který nás zavazuje k velmi otevřené veřejné debatě. Otázky, o kterých mluvíme, jsou totiž dlouhodobé a zajímají nejenom členy parlamentu, ale doslova každého občana v České republice. Proto jsem chtěl připomenout, jak vážné je, že máme na tento zásadní komplex otázek tak malý časový rámec. Jednáme relativně ve spěchu, jednáme doslova na závěr období termínu, který jsme dostali jako Senát. Poslanecká sněmovna dokonce tento text nemohla projednat, protože vláda svým rozhodnutím a prací s kalendářem to předložila ve chvíli, kdy už sněmovna se nemohla na to sejít. Takže debata, kterou dnes vedeme v Senátu, je z hlediska významu témat, o kterých mluvíme, naprosto nedostačující. A měli bychom pamatovat na to, že to je možná jenom začátek. Vím, probíhaly tady významné semináře na toto téma. Některé jsem sledoval a dobře si uvědomuji, kolik významných otázek ještě zůstalo bez odpovědi. Mluvíme o zdaňování. Danění energetických produktů a elektřiny. Ve chvíli, kdy vláda se rozhodne něco danit, posunout s daněmi nahoru nebo dolů, tak je potřeba, aby občané a spotřebitelé včas věděli, co je čeká. Když bychom o tom nemluvili dopředu, když bychom občany udržovali v jistotě, že se věci nebudou měnit, že naopak vláda bude například dlouhodobě dotovat některé odvětví, které není perspektivní nebo není z hlediska dlouhodobého udržení naší životní úrovně, kvalita života s ohledem na ekologie a životní prostředí, že není zdravé, tak bychom mohli udělat vážnou chybu. Někteří tady připomínali i otázku sociálních nepokojů nebo neklidu. Dovolte mi proto připomenout 17. listopad roku 2018. Tehdy do francouzských ulic vyběhly statistíce demonstrantů, kterým se později začalo říkat žluté vesty. Velmi zajímavé je, proč do těchto ulic vstoupili a proč ten protest, kde byla ta roznětka? Tohle by nás totiž mohlo zajímat i s ohledem na danění energetických produktů, o němž dneska mluvíme. Tehdy se totiž jednalo o zvýšení daní za litr nafty o 6,5 centimu, což v dnešních kurzech je někde trochu více než skoro na 50, počítám-li dobře. A u benzinu o 2,9 centimu, což je nějakých 70 haléřů v českých korunách. Takhle malá změna způsobila, že lidé začali protestovat, rozbíjet a vyjadřovat svoji obrovskou nedůvěru k vládě. Proč k tomu došlo? Protože vláda mnoho desetiletí na naftu nesahala. Říkala naopak – nafta je perspektivní, náš průmysl umí dělat výborné motory, mimořádně účinné do automobilů nebo do lokomotiv, nesahejme na naftu, je to perspektivní pro dlouhodobé zájmy naší země.

Dělala to vláda Francie i v době, kdy už bylo vidět, že to není úplně tak, jak dneska vidíme. Že nafta má svoje další náklady z hlediska emisí, drobných mikročástic a dalšího.