Pane předsedající, pane poslanče, dámy a pánové, já mám pět bodů. Můj první bude krátký.

Tuto novelu zákona chci podpořit, ale mám k tomu několik věcí, které je potřeba, abychom si připomněli. Některé tady už padly, tak já se budu soustředit na ty ostatní.

To je můj druhý bod, politizace. Problém s veřejnou správou nebo se státní službou, abychom byli přesní, ten jsme zdědili z minulosti. Já jsem si našel před chvilkou článek ze 13. 5. 2015 v deníku E15, který začíná nadpisem „průvan na ministerstvech“. A v tom roce 2015 největším šampionem byl ministr vnitra, který ze 37 vedoucích úředníků, šéfů odborů nebo sekcí vyměnil a nahradil 31. Jmenoval se Chovanec. Ale největším šampionem v té době byl ministr vlády, který ze 41 ředitelů odborů a ředitelů sekcí nahradil 39. Ze 41 39. Jak se jmenoval? Andrej Babiš.

My tady máme stav, do kterého vláda, která tehdy vláda, byla to, tuším, vláda Bohuslava Sobotky, nacpala lidi nebo nechala vyměnit lidi na vedoucích místech v míře, o které dnes se nemůžeme ani bavit, protože ty věci sedimentovaly, zastavily se právě přijetím zákona o státní službě. Ale dědictví tohoto rozhodnutí je devastující. Vychovat vedoucího úředníka je práce na roky. Když tam máte někoho jako referenta, později je vedoucím oddělení, možná, když bude dobrý, vedoucím odboru.

To je proces, který trvá roky. A když potom přijde někdo, kdo ze 41 vedoucích pracovníků jich 39 vyrazí, tak zničíte institucionální paměť ne jednoho úřadu, ale celého státu a oslabíte ten stát, protože ti nově jmenovaní tam přišli s nějakou loajalitou nebo s obrazem loajality a s falešným obrazem toho, jaké poměry tam byly. Vím, o čem mluvím, bylo to nedlouho poté, co jsem skončil ve státních službách a řadu těch lidí jsem znal osobně. To nebyli neschopní lidé. Proto se mi zdá, že bychom neměli zapomínat na to, že to, co jsme zdědili a co musíme řešit, tak je výsledkem také chyb vlád minulých a chyb, které byly učiněny i v době, kdy ještě tento zákon o státní službě ještě ani neexistoval.

Jeden z mých předřečníků tady říkal, to je můj třetí bod, že vlastně ministerstvo je takový servis pro ministra. Ano, to platí o několika desítkách, ale ne o tisících nebo stovkách úředníků. Když se podíváme na to, že od roku 1993 jsme měli 25 ministrů zdravotnictví, tak to by tedy byl servis, který by byl pořád ve střehu, co se ten nový ministr potřebuje naučit. Ale státní správa, to je také kontinuum. To je veličina, která je tu pro občany, pro daňové poplatníky, pro firmy k dispozici. Nejen pro ministra.