Strašit mezinárodní dohodou, zaměřenou na potírání násilí na ženách, je opravdu hloupé a zákeřné.

Taková dohoda nemůže ohrozit ani postavení mužů ani tradiční rodinu, tedy pokud si nemyslíme, že násilí je nějakou „tradiční“ součástí rodinného života.

A je vůbec zvláštním paradoxem, že v Česku je Istanbulská úmluva opakovaně odmítána s poukazem na nutnost chránit tradiční hodnoty, zatímco v Polsku nebo Itálii, kde jsou křesťanské tradice v běžném životě mnohem více zakořeněné, byla úmluva dávno přijata.

Toť můj příspěvek do politické debaty.