Krátkodobé ubytování, typicky přes Airbnb. Asi velká část z nás s ním má osobní zkušenost či o tomto fenoménu alespoň slyšela. Dá se říci, že ubytování přes on-line platformy přineslo jakousi revoluci v turismu. Jistě přináší benefity, především ekonomické, ale také řadu negativních externalit, které odnášejí hlavně místní obyvatelé. Nemožnost se vyspat, neustálý hluk či časté střídání zmatených turistů hledajících správné dveře svého apartmá. V neposlední řadě je třeba zmínit vytěsňování rezidentů z centra či vytváření šedé ekonomiky, kdy řada hostitelů své příjmy z této podnikatelské činnosti nepřizná.

Na zasedání Senátu jsme diskutovali nařízení EU týkající právě problematiky poskytování krátkodobého ubytování. Tímto tématem se zabývám dlouhodobě. Ještě před covidem se na mě obrátili občané z centra Prahy, na které řadu let dopadaly negativní důsledky plynoucí z krátkodobého ubytování. Z četných reakcí i z mého volebního obvodu je evidentní, že se jedná o vážný problém. Covid situaci přirozeně “vyřešil”, nicméně pomalu se vše vrací do stejných kolejí. V Senátu jsem zorganizoval dva kulaté stoly, příští měsíc plánuji besedu v senátorské kanceláři, debatuji se zástupci ministerstva, občanů či místních samospráv.

Ministerstvo pro místní rozvoj v minulém roce představilo metodiku, které jasně říká, že co je zkolaudováno jako byt, nemá být logicky využíváno jako hotel. Stejně se vyjádřil i ombudsman. Stavební úřady již v souladu s touto metodikou konají. Nyní ministerstvo pracuje na zákonné úpravě.

Všichni se shodneme, že potřeba srozumitelné regulace je evidentní, jinak se nám situace bez účinné a efektivní vymahatelnosti opatření vymkne kontrole, a z centra Prahy, ale i jiných míst se mohou stát skanzeny.