Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, pane poslanče. Jsou dny, které nejsou příliš radostné. Dnešní den, myslím si, že pro většinu z vás patří k těm právě neradostným. Dostáváme se k projednávání zákona 71 let po tom, co tento zákon nebo zákony, o kterých se tady bavíme, začaly nabírat na síle. Kdyby bývalo k tomuto nedošlo, dneska bychom ani ten zákon neprobírali, protože před 71 lety se začínal zestátňovat majetek, já mám takový dojem, že pokud se o tom vůbec jednalo na půdě Parlamentu Československé republiky, tak zcela určitě ne tak dlouho a ne s takovou citací zákonů, jako jsme to dnes slyšeli tady od pana Grospiče, představitele Komunistické strany Čech a Moravy, který návrh zákona předkládá. Jestli jste ho podrobně a dobře poslouchali, tak se vůbec nejedná o zdanění církevních restitucí, ale jedná se o pocit, že se vrátil majetek někomu, kdo si ho nezaslouží. Já se domnívám, že by tady možná měli vystoupit i lidé, kterým ten majetek byl zabrán, kteří se nedočkali toho, že v roce 1989 jim začal být postupně vracen. A to je asi meritum věci, o které bychom my měli rozhodnout. Měli bychom se na to dívat, jak říkal pan poslanec, každý sám, ale měli bychom se taky na to dívat z pocitu utrpení těch lidí, s pocitem soucitu a s pocitem toho, že oni se nikdy vrácení majetku nedočkali. My jsme se dočkali toho, že najednou se nám dostává před nás zákon, kterým se vracíme o hodně let zpátky. Začínají se tady dokonce zpochybňovat Ústavní soudy, začínají se tady zpochybňovat odhady, začíná se tady říkat, že se lze domnívat, že to nebylo správné, začíná se tady objevovat věta – k objektivitě bylo daleko. Objevuje se tady věta, že to bylo zcela skandální, to vracet. Teď si tedy domluvme a promluvme si o tom, proč se toto děje. Děje se to proto, že se do vlády začínají infiltrovat lidé a politické strany, o kterých bychom to před 5 nebo před 6 lety vůbec neřekli, protože jsme o nich skoro nevěděli, a oni najednou začínají mluvit o tom, že co bylo po listopadu 1989, že je špatně, že se to mělo udělat nějak jinak, jiným způsobem, že byli občané naší republiky postiženi tím, že se lidem, kteří měli zákonité právo na vrácení majetku, že ho dostali, ale že ho dostali víc, nebo že ho dostali nelegálním způsobem... Kolegyně a kolegové, kde to jsme?

Já tady proto vystupuji, že včerejším dnem se sešli představitelé většiny klubů v tomto Senátu působící, dohodli se na doprovodném usnesení Senátu, které bych vám za chviličku přečetl. Samozřejmě, tyto kluby se domluvily také na návrhu na zamítnutí tohoto zákona, protože návrh nepovažujeme za demokratický, považujeme ho za hrubé porušení ústavy, za zákon, který do naší legislativy nepatří a nemůže v něm být.

Nyní vám přečtu usnesení čtyř klubů, které se skládá ze tří bodů.

1) Senát PČR konstatuje, že Poslanecká sněmovna PČR na návrh komunistických poslanců jednostranně změnila dohodnuté podmínky vypořádání mezi ČR, církvemi a náboženskými společnostmi tím, že dodatečně schválila zdanění náhrad církvím a náboženským společnostem.

2) Senát PČR konstatuje, že schválení návrhu zákona, kterým se dodatečně mění zákon o majetkovém vypořádání s církvemi a náboženskými organizacemi, představuje porušení základních principů právního státu.

3) Senát PČR považuje schvalování takových návrhů zákona za neslučitelné s tvorbou demokratického právního řádu a s řádnou péčí o zachování právního státu.

Podepsáni předsedové senátorského klubu STAN, senátorského klubu KDU-ČSL, senátorského klubu ODS a senátorského klubu Senátor 21.

Vážené kolegyně, vážení kolegové. Dnes strana, která předkládá tento návrh do Senátu, tvrdě zasahuje do vedení vlády ČR. Pomocí určitých názorů, určitých předkládaných zákonů, určitých zásahů dokonce do vlády, začíná pomalu a jistě nahlodávat demokratický systém tohoto státu. Hovoří se o špatné práci Ústavního soudu, hovoří se dokonce o tom, že Senát je zbytečný, což by nás dost mrzelo, ale to jsou prostě věci, které si my v Senátu nemůžeme nechat líbit. My jsme ústavní pojistka, my jsme pojistka, která má zákony prozkoumat, má je probrat, má říct, tento zákon je dobrý, nebo je špatný, můžeme ho pustit dál, nemůžeme ho pustit dál. Je to zákon, který vlastně není zákonem.

Já vám děkuji za pozornost.