„Ty neříkáš to, co my si přejem slyšet, nesmíš do médii, nesmíš filmovat a buď rád, že tě nezavřeme do kriminálu...“

Takto trefně popsal skvělý režisér Jiří Strach v rozhovoru pro DVTV myšlení dnešních novodobých svazáků. A soudě podle negativních reakcí některých otevřel i pandořinu skříňku, což by šlo vystihnout českým rčením o potrefených husách.

Ano, máme sice zákonem garantovanou nejširší svobodu slova v dějinách, ale touha některých po „trestání“ za jiné názory, které jsou ale zcela legitimní, je zřejmá a stále častější.

To vše v rámci jakési korektnosti, která je ale jen převlečenou touhou po unifikaci myšlení všech. Touhy hrstky novodobých kazatelů jdoucí proti lidské přirozenosti. Mít různé názory totiž je přirozené.

Ale opět - jako vždy - fanatici přestřelují. A bohužel tak tím, že mnohdy chtějí vytěsňovat z diskuze zcela normální názory, ženou část lidí do náruče různým „spasitelům”.

A já si jen říkám, co by si asi tak pomysleli tito kazatelé korektnosti, kdyby si poslechli průměrný rozhovor někde v hospodě za Prahou. Nevěřili by svým uším, co si tam lidé povídají za úplně normální (ale pro aktivisty nepřijatelné) věci...