Žena patří k plotně a muž dělá kariéru. A kdo by tohle tradiční rozdělení rolí chtěl měnit, tak ničí českou kulturu!

Tak máme za sebou hlasování o Istanbulské úmluvě ve Výbrou pro zahraničí, obranu a bezpečnost. Stejně jako Ústavně-právní výbor, i náš výbor nedoporučil, aby plénum Senátu dalo souhlas s ratifikací Úmluvy.

Ale nepředbíhejme a vezměme to po pořádku. Záměrně jsem si řekl o post zpravodaje k této Úmluvě, protože diskuze nad ní mi přijde absurdní a chtěl jsem jí být učasten a nahlas se brát o podporu této Úmluvy, neboť hlasy proti ní v Senátu jsou silné a já to chci vyvážit svým hlasem pro její ratifikaci.

Dovolím si jedno prohlášení: “Česká republika má velký problém s potíráním násilí na ženách. Vyjma pár dobrých věcí, jako zavedení institutu vykázání agresora ze společné domácnosti, jsme toho za posledních dvacet let na tomhle poli moc neudělali.”

Co však umíme perfektně, je zavírat před vším oči a sebevědomě tvrdit, že “my” s násilím na ženách problém nemáme, všechno u nás perfektně funguje a nic není třeba měnit. Upřímně si nemyslím, že nás právě Istanbulská úmluva donutí tenhle pohled změnit, neb její hodnota je spíše symbolická. A měl jsem za to, že její hromadná ratifikace demokratickými evropskými zeměmi má vyvinout tlak na země jako třeba Turecko (kde postavení žen je násobně horší než u nás), aby učinily nezbytné změny.

Pravděpodobná neratifikace Úmluvy v českém Senátu i Sněmovně ale spíše ukáže, že my ten problém s násilím na ženách máme taky a rozhodli jsme se ho “řešit” tak, že budeme tvrdit, že neexistuje.

K Úmluvě samotné jako právník mohu říct, že je to naprosto běžná mezinárodní smlouva, kterých jsme už ratifikovali stovky, ale u této jsme se rozhodli vést kulturní válku.

A zpátky k našemu výboru. Zástupci ministerstva zahraničí a ministerstva spravedlnosti a zástupkyně vlády pro lidská práva přednesli na výboru své důvody pro ratifikaci Úmluvy. Já jako zpravodaj jsem přidal vyvrácení argumentu proti ratifikaci a navrhl doporučit ratifikaci. Kolega Balatka pak vyzval odpůrce ratifikace, aby řekli své důvody proti Úmluvě. Kolega Jirsa na to sdělil, že už vše bylo řečeno dříve a šli jsme na hlasování. Byl to fofr. Pro byli senátoři Láska, Sobotka, Balatka, Ošťádal. Proti senátoři Fischer, Faktor a Jirsa. Zdrželi se kolegové Zeman, Topfer a Kunčar. No, a to bylo vše.

A tedy alespoň sumarizace argumentů proti ratifikaci tak, jak byla dříve prezentována jejími odpůrci - zde některé z nich:

1. Nemáme žádný problém, všechno nám funguje, nepotřebujeme ji.

2. Úmluva diskriminuje muže, protože vyžaduje speciální ochranu žen.

3. Úmluva zvýhodňuje ženy jen proto, že jsou ženami.

4. Úmluva obsahuje lež, že ženy jsou nepoměrně více zasaženy domácím násilím než muži.

5. Úmluva požaduje zásadní a hluboké změny ve společnosti na všech úrovních. Dále cituju z odůvodnění tohoto bodu: “Změny povedou k převýchově mužů a chlapců a k rozbití stereotypů, předsudků a vzorců tradičního českého chování mužů a žen… Zbavit člověka sterotypů, předsudků a zvyků znamená zbavit ho jeho kultury.”

Jinými slovy, tradiční české pojetí úlohy muže a ženy, tedy že muž dělá kariéru a žena patří k plotně, si nenecháme rozbíjet, pak bychom přišli o naši kulturu.

Paráda, ne?

Všechny argumenty proti ratifikaci Úmluvy jsem shromáždil, přednesu je na plénu Senátu a budu s každým z nich samostatně polemizovat a vyvracet ho. Vím, že je to co do výsledku marná práce a Senát Úmluvu pravděpodobně neratifikuje, ale chci, aby i ti, kdo skutečně chtějí bojovat proti násilí na ženách, měli v Senátu zastoupení a aby mým prostřednictvím byl slyšet i jejich hlas.