Děkuji, paní předsedající. Paní ministryně, dovolte mi, prosím, kolegové a kolegyně, abych v důsledku toho, co se tu odehrálo, byl trochu upřímnější a otevřenější, než třeba mi někdy má právnická profese velí.

Já jsem se zúčastnil první schůzky s panem premiérem, paní ministryní a zástupci klubů a měl jsem jeden neodbytný pocit, a ten pocit byl, že nás pan premiér vydírá. Že nás vydírá! Že říká jednoznačně: Vy schválíte, co chci, protože když to neschválíte, obce a kraje nedostanou ani korunu a vy za to budete moci. Pan premiér v Poslanecké sněmovně zapálil barák, ten barák hoří a pan premiér po nás chce, abychom ho uhasili. Když to neuděláme přesně tak, jak chce on, to znamená, že uhasíme jenom půlku, kterou chce on, a druhou necháme hořet, tu zodpovědnost shodí na nás. To je, prosím, jednání premiéra České republiky.

Rád bych připomněl, že premiér České republiky se Senátu dlouhodobě vyhýbá. Myslím, že za poslední rok a půl tady byl jednou. I v naprosto důležitých bodech, kdy je třeba, aby tu byl, aby byl k dispozici pro naše dotazy, se nechává zastupovat. Do Senátu ostentativně nechodí. Když sem po roce a půl přijde, tak sem přijde proto, aby se nás pokusil ponížit a dělal si z nás srandu, aby nás vyprovokoval. To, že jsme dneska nepřerušili tu schůzi a ten bod dokončíme, dáváme jako Senát najevo, že opravdu upřednostňujeme zájmy lidí před nějakou reakcí na provokace arogantního premiéra. Já jsem seděl ve sněmovně, když paní ministryně financí měla potřebu předčítat SMS o tom, že jsme senátní špína. Pamatujete si, s jakou elegancí jsme to přešli? Dneska dáváme jak paní ministryni, tak panu premiérovi, tak i občanům naší republiky vzkaz, že se nenecháme vyprovokovat, že nejsme žádná senátní špína. Že vždy myslíme na zájmy lidí a neskočíme na provokaci premiéra, který se na nás snaží shodit odpovědnost za své vlastní selhání. Děkuji.