Vážený pane předsedající, paní ministryně, kolegyně, kolegové,

nejdříve bych chtěl reagovat na slova svého kolegy, pana zpravodaje senátora Jirsy. To hlasování dopadlo 6:3, to není úplně nejtěsnější schválení. To si myslím, že je vcelku výrazné schválení. Na zdravotním výboru dopadlo hlasování 2:2:1. Dva byli pro, dva proti a jeden se zdržel. Nicméně já si stále činím ambici přesvědčit vás o tom, že pozměňovací návrh, resp. část, která se týká pojištění dětí cizinců s dlouhodobým pobytem tak, jak ji schválil náš VZOB, je smysluplná a správná. Jsem si vědom toho, že materie je nová, protože skutečně měl kolega pravdu v tom, že problematiku pojištění do ní dostali poslanci pozměňovacím návrhem, že tam původně být neměla. Zákon je nosič úplně jiné úpravy, ale je tam a my se s tím musíme vypořádat.

Nejdřív bych vás rád uvedl do obrazu, jaký je současný stav, co se týče pojištění dětí cizinců. Pokud jde o děti cizinců s trvalým pobytem, tak ti jsou součástí veřejného zdravotního pojištění a pojištění za ně platí stát. Pokud jde o děti cizinců s dlouhodobým pobytem, a to jsou vesměs cizinci, kteří tu pracují, počínaje dělnickými profesemi a konče profesory na vysokých školách nebo vědci, kteří tu legálně pobývají a pracují, tak jejich děti nemají nárok na vstup do veřejného zdravotního pojištění. Oni se mohou pojistit pouze u komerčních pojišťoven a tam je ten problém, že když se nedejbože narodí takovému cizinci dítě, které má nějaký zdravotní problém, je handicapované, vážně nemocné, tak ho ta komerční zdravotní pojišťovna nepojistí. Je to komerční zdravotní pojišťovna, ona nemá povinnost pojistit. Ona si nacení takovou službu. A samozřejmě když ji naceňuje pro dítě, které je nemocné a je tu očekávatelné, že s ním budou zvýšené náklady na zdravotní péči, tak ho prostě nepojistí.

Co to způsobuje, tento stav? Způsobuje to asi tři negativa. Zaprvé když se do takové situace cizinec, který tady pracuje, dostane, tzn. že se mu narodí dítě s nějakým handicapem, on se musí vrátit domů, pokud tedy není extra movitý, že by si mohl platit zdravotní péči napřímo nemocnici, tak se musí vrátit domů nebo do jiné země, kde je pro něj systém pojištění příznivější. My o toho zaměstnance, o toho člověka, který tu pracoval, platil daně, tak my o něj přicházíme.

Zadruhé to způsobuje dluhy v nemocnicích, protože samozřejmě nemocnice akutní péči o děti poskytnou, ať jsou pojištěné, či nejsou. Samozřejmě musí tu akutní péči poskytnout. Ale pokud pak děti nejsou pojištěné, tak dluhy zůstávají na nemocnicích.

A zatřetí to pro český stát způsobuje takovou nekonkurenceschopnost v tom, čemu říkáme soutěž o mozky. My se snažíme dostat do ČR specializované pracovníky z třetích zemí, ať už IT pracovníky, vědce, učitele, kteří zpravidla mají více nabídek z evropských zemí. A rozhodují se podle toho, jaké zázemí jim která země poskytne. A samozřejmě představa, že se o ně uchází země, která není schopna zajistit zdravotní pojištění pro jejich děti, nás z této soutěže silně diskvalifikuje.

Čeho chceme dosáhnout změnou, kterou jsme schválili, je to, že děti cizinců s dlouhodobým pobytem budou mít nárok na vstup do veřejného zdravotního pojištění, ale pozor, to pojištění za ně budou platit rodiče.

Tady je rozdíl oproti cizincům s trvalým pobytem, za které to platí stát. Tady nadále to zůstane na těch rodičích a budou si muset to veřejné zdravotní pojištění platit oni. Ale budou ho mít zajištěné, děti budou pojištěné za stejných pravidel jako ostatní děti. To, čeho tou změnou může dosáhnout, je, že zaprvé zbavíme nemocnice dluhů, nebudou tu už nepojištěné děti těchhle těch cizinců, zvýšíme svoji konkurenceschopnost jaksi na trhu těch „mozků“ a co je důležité – my tím posílíme rozpočet veřejného zdravotního systému. Protože v současnosti za situace, kdy tyto děti se musí pojistit u komerčních pojišťoven, tak pro ty komerční pojišťovny to znamená obrat nebo respektive příjem kolem 200 milionů korun ročně, o který samozřejmě přijdou, pokud bychom tuto změnu schválili. A z toho také samozřejmě pramení veliký silný lobbing komerčních pojišťoven pro to, abychom tak nečinili. Ale pokud tyto děti převedeme do veřejného zdravotního systému, tak podle analýz, které má k dispozici Ministerstvo zdravotnictví, to bude plusové. My nebudeme na tuto změnu doplácet. Naopak do veřejného zdravotního systému přibude podle různých odhadů 50 až 100 milionů korun. Z toho také vyplývá postavení jednotlivých subjektů k tomuto návrhu. Když začnu Ministerstvem zdravotnictví, tak to od počátku projednávání tohoto návrhu, který byl předložen už ve sněmovně, je pro. Dalo doporučující stanovisko, ministr zdravotnictví byl pro, zástupce ministra zdravotnictví, který byl na projednání, alespoň tedy našeho výboru, také vyslovil souhlasné stanovisko. Ministerstvo zdravotnictví s tím souhlasí, že jsou to prostě plusové peníze do rozpočtu veřejného zdravotního systému, a k tomu i ta určitá humanita, o které jsem mluvil. Pro je i ombudsman, a to nejenom současný ombudsman, ale trvale úřad ombudsmana už někdy od pana doktora Motejla. Současný ombudsman, pan doktor Křeček, mi poslal dopis, ze kterého bych vám chtěl jenom krátce ocitovat:

„Na nepříznivé dopady stávajícího řešení zdravotního pojištění cizinců s dlouhodobým pobytem vyloučených z veřejného zdravotního pojištění dlouhodobě upozorňoval již první veřejný ochránce práv, doktor Otakar Motejl, i mí další předchůdci ve funkci veřejného ochránce práv,“ a teď ještě to důležité, „kteří od roku 2011 opakovaně podávali Poslanecké sněmovně legislativní doporučení k zahrnutí této skupiny cizinců do veřejného zdravotního pojištění.“ Proč je to důležité – tato věta – vám řeknu za chvilku. A ještě si tam dovolím jednu větu: „Zahrnutí dětí s dlouhodobým pobytem na území ČR do veřejného zdravotního pojištění by přitom nejenže nezvýšilo náklady systému veřejného zdravotního pojištění, ale naopak by pro tento systém bylo jednoznačně ekonomicky výhodné.“ A odkazuje na dostupné analýzy.