Vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové. Už v 18 zemích Evropy je možné, aby si stejnopohlavní páry osvojily legálním způsobem dítě.

V ČR je k tomu zatím cesta dlouhá, zatím jsme ve stádiu diskuse. Byť třeba já osobně bych měl ambici, abych tu praxi v ČR změnil, nečiním to tímto návrhem zákona. Tento návrh, tato novela je trošku o něčem jiném. Je o tom, že žijeme v prostředí Evropy, lidé migrují, seznamují se mezi sebou navzájem, uzavírají rodiny a staví rodiny nad zájem bez ohledu na hranice. My bychom potřebovali nějakým způsobem konsolidovat ten náš stav, resp. řešit, pokud dojde ke smíšeným stejnopohlavním párům a k osvojení dítěte třeba v jiné zemi, ke změně pobytu atd.

Abyste měli konkrétní představu, jakých případů se to týká. Jsou to případy, kdy český občan se zamiluje do občana jiné země, z těch 18 evropských, kde je možné legální osvojení dítěte stejnopohlavními páry. Pro vaši představu, je to většina západoevropských zemí, Německo, Francie, Španělsko, Portugalsko, Norsko, Švédsko, Belgie, Holandsko, Velká Británie... Odejde tam za svým partnerem a tam si pořídí rodinu. Ať už osvojením nebo jiným způsobem. Stane se tam legitimně rodičem. Žije v té zemi, žijí tam jako rodina, je jedno, jak dlouho. Může to být i mnoho a mnoho let, vychovávají dítě. Pak se z nějakého důvodu rozhodnou, že tento smíšený pár se přestěhuje do ČR, že chtějí žít a fungovat v ČR. Bohužel okamžikem překročení české hranice ten český občan přestává být rodičem, ztrácí veškerá rodičovská práva, protože aby je měl, k tomu dítěti, musí český soud uznat to osvojení, které bylo provedeno orgánem státu jiné země, ať už to byl soud nebo jiný orgán.