Vážení petenti, pane předsedající, kolegyně, kolegové. Z velké části se ztotožňuji s tím, co tu říkal kolega, senátor Oberfalzer, přesto na to trošku navážu ještě. Jednak nemocnice Motol je tedy v mém volebním obvodě, proto jsem se o to hodně zajímal, navíc k ní mám i osobní vztah, když dvě z mých tří dětí se narodily tam, a to jedno v té nemocnici díky určitým vadám, které mělo, strávilo větší část svého prvního roku života. Díky kvalitní péči a díky operativním zákrokům, které podstoupilo v nemocnici, tak dnes žije. Jinak by tomu tak nebylo.

Přesto sdílím podobně kritický pohled na jednání nemocnice v této věci. Já tam přiznávám nemocnici ten argument, že díky novele zákona musela začít jednat. O tom nikdo nepochybuje. Ale to jednání nebylo vedeno z mého pohledu tak, jak by mělo, pro mě ta argumentace, kterou slýchám, je taková ta klasická česká argumentace: Pojďme najít tisíc způsobů, proč něco najde. Místo toho, abychom se pokusili najít jeden důvod, proč něco jde. Já nejsem lékař, já jsem právník. Kdyby za mnou nemocnice přišla, jak to má řešit, v souladu se zákonem, tak aby Klíček mohl fungovat, tak jí navrhnu pět různých řešení, která budou naprosto legitimní a naprosto zákonná.

Tady se tak nestalo, i z těch projevů je možné cítit, že víc než nějaká vůle po veřejném zájmu tady hraje určitou roli osobní animozita. K tomu my právníci máme jednoduché řešení, říká se mu mediace. Kdybych tento spor měl rozlousknout, tak první, co navrhnu oběma dvěma stranám, ať jdou za mediátorem a provedou kvalitní mediaci. V tomto smyslu se mi i líbí návrh usnesení Senátu, protože ten v rámci svých možností, on to nařídit přímo nemůže, tak tímto směrem to usnesení jde.

Teď mi, prosím, dovolte doplnit pár věcí, kterými bych chtěl oponovat tomu, co tu zaznělo, nebo to doplnit.

Několikrát tu bylo řečeno, že Klíček opustil nemocnici. Ono to trošku vyznívá, že ji opustil dobrovolně. Ale tak to není. Na Klíček byla podána žaloba na vyklizení těch nemovitostí. To znamená, on ji opustil pod přímou pohrůžkou soudní vykonatelnosti. Takže žádné dobrovolné opuštění.

Pak největší... nepravda je možná silný výraz, ale prostě něco, co nezní správně, je opakované tvrzení, že nemocnice nabídla Klíčku spolupráci, tak, aby mohl pokračovat v té činnosti. Tak to rozhodně není. Tu smlouvu, která je založena i v podkladech petičního výboru, tak zase říkám, nejsem lékař, ale jsem právník. Takže dokážu tu smlouvu přečíst, co ta smlouva nabízí. Ta smlouva nenabízí opravdu vůbec nic z toho, co Klíček dělal. Klíček fungoval tak, že poskytoval nejenom ubytování, ale faktické zázemí a pomoc lidem, kteří potřebovali. Kontinuální. Kdy si ti lidé vzpomenou, kdy na ně přijde nějaká krize, kdykoli tam měli pomoc. To, co nabídla nemocnice, nabídla. Někde tam ve vestibulu máte sádrokartonem vymezených pár prostor, kde vy a dalších 17 nadací můžete působit. Tam můžete poskytovat psychologickou pomoc, když se objednáte dopředu, když se tam podělíte s těmi ostatními nadacemi. Dokážu si představit, jak to bude fungovat, když člověk, který má dítě třeba v onkologické péči, že se tedy objedná, že za tři dny v 17 hodin si půjde sednout do nějakého sádrokartonového prostoru a tam mu bude poskytnuta nějaká psychoterapeutická pomoc? Vždyť to je přece úplná hloupost, to nemá nic společného s tím, co tam ten Klíček dělal, že tam byl pro ty lidi kdykoli, v domácí péči, v zázemí. Já oponuji tomu, že nemocnice nabídla spolupráci, která by umožnila Klíčku pracovat ve své činnosti. Tak to není. Nabídla něco, co je určitým maskováním, aby se ukázala dobrá vůle, tady leží návrh smlouvy, složité smlouvy o několika stránkách, ale pokud si ji já jako právník přečtu, tak to není nabídka spolupráce. Rozhodně není.

Já upřímně nevím, jak jsou na tom ostatní nemocnice s ubytováním a s možností ubytování doprovodu. Opravdu nevím, jaká ta praxe je, nebo není, ale dívám se na to pohledem, že tady v Motole byla, fungovala, a už tomu tak není. Pokud bylo řečeno, že se musí někde selektovat ti ubytovaní, já chápu, že se neubytuje třeba sedmičlenná rodina, ale z těch dopisů, co já jsem měl k dispozici od rodičů, kteří v Motole žádali ubytování, tak nebylo schváleno ubytování třeba pro druhého rodiče nebo pro nezletilé sourozence. A to už není tak široká rodina, kde by se to mělo selektovat.

Poslední věc, kterou chci říct, na to padl i dotaz, za jakých finančních podmínek teď nemocnice poskytuje to ubytování. To je selektováno podle toho, jak jsem pochopil, zda ten doprovod je přijatý, či přijatý není, v tom chápu tu selekci, kdy z těch dopisů, které mám k dispozici, je patrné, že třeba přijatá je maminka, ale tatínek s druhým sourozencem už ne. Je to tam odselektováno, kdy ti nepřijatí platí za noc 600 korun, což při dlouhodobém ubytování je pro lidi zvláště mimo Prahu naprosto neakceptovatelné.

Z hlediska ekonomického můžu uzavřít, že určitým rodičům nemocnice Motol službu ubytování neposkytuje. Protože ji nabízí v takové ekonomické relevanci, že je pro ně nedostupná.

To je asi všechno, co jsem k té věci chtěl říct. Myslím si, že to usnesení naše senátní je správné, znova zopakuji tu jednu jedinou věc, zapomeňte na animozity, zvláště osobní animozity, protože tady máte na řešení daleko závažnější věci. Zvolte si kvalitního mediátora, sejděte se u mediace a vyřešte to. Děkuji.