Paní předsedající, pane premiére, kolegyně, kolegové.

Já jenom dvě rychlé poznámky. Zaprvé souhlasím s názorem pana premiéra na otázku eura. Myslím si, že to je hlubší problém než jenom nějaké parametry, které musíme splňovat, a víceméně splňujeme. Ten problém je v tom, že finanční hospodaření Evropy je do značné míry nezodpovědné v tom smyslu, že některé členské země jsou nezodpovědné, Evropa nehledá příliš mnoho nástrojů, jak je ukáznit. Ale spíše jak vyřešit problémy. Čili řeší následky, ne příčiny. Každý krok, který přijímá jako regulaci proti nezodpovědnosti, je současně krokem k centralizaci. Všechny ty nástroje jsou vždy příležitostí k tomu vytvářet jednotný stát, v lepším případě federaci. Myslím si, že na to musíme být opatrní, proto si také nejsem jist, jestli je dobré přijímat fiskální pakt, byť jenom zčásti, protože mi to připomíná tu evropskou metodu, po kouskách, salámovou metodou směřovat k cíli, se kterým nikdo nesouhlasí, ale jednoho dne zjistí, že už tam je.

Nicméně, já chci položit otázku ve vztahu k tomu, co se nyní objevuje v médiích, a sice zřízení Evropského měnového fondu. Je to asi zatím předmět nějakých obecných debat. Ale myslím si, že nástroje, které byly přijaty po řecké krizi, všechny směřují k tomu, že jenom zalijeme ty černé díry, schováme formálně problém buď zvýšenou kvantitou, tj. tisknutím peněz, nebo nějakou spoluzodpovědností zemí, které už se proti tomu nijak nemohou bránit. Proto se obávám zřízení Evropského měnového fondu, že to bude další nástroj na vysvobozování nezodpovědného hospodaření. Pro mě ideologicky to souvisí s tím, že Evropa je víceméně levicová, že dává přednost výdajům před příjmy, čili před zodpovědným hospodařením.

Největší evropské země jsou v dost vážných dluzích. Mluví se o Itálii. Málo se ovšem zmiňuje Francie, která je na tom taky velice špatně, dneska už má dluhy, které přesahují výši jednoho ročního HDP, což je vysoko nad všemi parametry, které byly přijaty.

Takže tolik jenom...