Děkuji za slovo, pane ministře, pane předsedající, dámy a pánové. Já teď trošku budu vypadat po kolegovi jako Herodes, protože já jsem chirurg, jsem v praxi od roku 91, ředitele nemocnice, okresní nemocnice, dělám 15 let. Tady bych chtěl říct, že zdravotníci neslouží pro management nemocnice, oni slouží pro občany. My jsme povinni zajistit tuto službu pro své občany ve svém regionu ve spádu té nemocnice, ale není to pro management. Kdyby lékaři nesloužili, měl jsem jich dost, byli ve směnném provozu, určitě bych byl radši, protože by to stálo mnohem méně peněz, nebyli by přepracovaní.

Co se týká mladých lékařů, je opravdu strašná změna, co já pozoruji už těch 15 let, není to jenom u lékařů, je to vůbec u mladých lidí, kteří nastupují na pracovní pozice, oni mají úplně jiné požadavky, nechtějí sloužit, nemají adaptační mechanismy, když člověk na ně přitlačí, tak se sice nerozpláčou, ale dávají výpovědi a odcházejí. Zvlášť ve zdravotnictví mají odcházet kde.

Souhlasím s tím, že lékaři, nemocniční lékaři a zdravotníci, jsou přetěžováni. Opravdu jsou přetěžováni, musí zajistit 24hodinovou péči. Pokud jich na tom oddělení není hodně, střídají se častěji, řeší se to opravdu těmi dohodami, řeší se to kombinací, posunem pracovní doby, řeší se to přesčasovou prací. Myslím, že by opravdu na to mělo být pamatováno při důchodové reformě, to množství hodin, které oni odpracují v těch přesčasech, o tu stejnou dobu by jim mělo být umožněno dříve čerpat důchod.

Za současnou situaci nemůže tady pan ministr Jurečka, kterého pořád obdivuji, s tím, na jaký odbor se dal, nemůže za to ani pan ministr Válek. Za to mohou ministři, kteří byli předchozí. Myslím si, že největší chybou našeho zdravotnictví, co to sleduji od roku 91, bylo, že ministři zdravotnictví byli ředitelé velkých fakultních nemocnic nebo náměstci z velkých fakultních nemocnic, oni to sledovali pohledem té své fakultní nemocnice, kde při vší úctě, kterou mám k fakultním nemocnicím, ta péče byla zajištěna, protože těch lékařů je tam dostatek.

Ale pan ministr Válek je člověk, který už to může teď změnit, už může něco udělat pro to, aby se to změnilo. Měli bychom napravit to, co jsme dopustili. Ve stomatologii, absolutně tristní situace. Co jsme dopustili se zdravotnictvím v těch okrajových okresech republiky. Myslím si, že se na tom musíme podílet, začít s tím rychle, protože je to i naše zodpovědnost, je to politické rozhodnutí. Samozřejmě to rozhodnutí musí být i ve spolupráci s Českou lékařskou komorou. Řešení i teď přechodně je nasnadě. Musí se stanovit síť páteřních nemocnic, která v každém okrese bude zajišťovat tu nepřetržitou lékařskou službu. Musí se zapojit všichni lékaři do ústavních pohotovostních služeb, protože dříve, ještě v roce 91, byly okresní ústavy národního zdraví. Ti ambulantní specialisté, kteří byli v ambulancích, u nás v bruntálském okrese, v Rýmařově, v Bruntále a podobně, se zapojovali normálně do těch služeb. Těch přesčasových hodin nebylo tolik. Dnes je spoustu ambulantních specialistů, nechci hovořit o jejich pracovní době, většinou je zkrácena, do ústavních pohotovostních služeb nechodí. Stejně tak je problém dostat praktické lékaře do lékařských služeb první pomoci. Nechci, ať to padá na všechny, je pár kolegů, které máme v okrese, kteří se na tom podílejí a pracují. Za to jim opravdu děkuji.

Je třeba urychleně udělat změnu vzdělávání u lékařů, jak říkala paní kolegyně Procházková, zejména musíme, protože lékaře nemáme, nebudeme je mít, než se vychovají, tak to bude chybět, musíme usnadnit vstup a aprobační podmínky, aprobační zkoušky i pro zahraniční lékaře. Samozřejmě v plné zodpovědnosti jednotlivých primariátů. Ale jim to musíme umožnit. S kolegy tady už připravujeme změnu zákona při aprobačních zkouškách pro ukrajinské stomatology, nebo stomatoložky, kteří jsou na území republiky. Doufám, že to prosadíme, že se nám to podaří.

Jsem rád, že tento zákon je tu, jsem rád za tuto diskusi. Určitě podpořím doprovodné usnesení. Přeji vám krásný den.