Jedním z hlavních bodů jednání srpnového senátního pléna byl zcela nový zákon o evidenci bankovních účtů z dílny ministra financí Andreje Babiše. Zákon, který lze bez okolků označit za další normu posilující pomyslného Velkého bratra. Ten je pod současnou vládou velmi při chuti a snaží se ke své expanzi zneužít hysterické atmosféry honu na nepoctivce a podvodníky, kteří se, ač jich není mezi našimi občany nijak zásadně odlišné procento než v jiných demokratických zemích, stávají záminkou k tomu, aby byli i všichni ostatní slušní občané vystaveni drobnohledu státní kontroly a šmírování.

Jen pro rekapitulaci: elektronická evidence tržeb, kontrolní hlášení DPH, registr smluv, registr přestupků, prolomení bankovního a daňového tajemství pro zpravodajské služby, rozšíření výčtu dat, které si mohou vyžádat od operátorů, registr pacientů, nové registry dlužníků, registr sportovců... To vše jsou nové instrumenty, kterými chce současná vláda shromažďovat často velmi citlivé informace o všech občanech, podnikatelských subjektech a jejich aktivitách, a o kterých jsme v Senátu za uplynulé dva roky jednali a bohužel je, většinou NE mým hlasem, podpořili. A nyní zde máme další nový registr, který následně bude pro řadu státních institucí s denní aktualizací monitorovat tentokrát údaje o tom, kde mají jednotlivé fyzické a právnické osoby zřízené své bankovní účty. Je mi dobře znám argument, který říká, že se zavedením centrálního registru účtů nezískají orgány činné v trestním řízení nebo finančně analytický útvar Ministerstva financí přístup k žádným novým údajům, ke kterým by neměly přístup již dnes. Zcela zásadní problém ale spatřuji v tom, že se vznikem registru účtů budou tyto údaje soustředěny na jednom místě a budou tedy snáze zneužitelné a zobchodovatelné. A tento problém je pak rizikem obecným, souvisejícím s jakoukoliv koncentrací osobních údajů do rukou státních institucí, které dle mého názoru v žádném případě nejen kvůli lidskému faktoru nelze považovat za zcela nepropustné a neprůstřelné.