Děkuji za vaše podněty, které mi posíláte na téma zdravotní péče. Jde vidět, že vám tato oblast není lhostejná. Jedním z těchto podnětů je reportáž, která byla odvysílána před několika dny a poukazuje na tristní stav v oblasti poskytování „domácí péče“, kde tak vzniká návrh jakéhosi „ošetřovatelského pojištění“. Z reportáže je jasně patrné, jak ministerstvo zdravotnictví a pojišťovny selhávají v zajišťování domácí péče, a odnášejí to jak poskytovatelé služeb, tak především pacienti.

Zejména regionální poskytovatelé domácí péče jsou totiž hrubě diskriminováni na úhradových limitacích (například na Zlínsku se jedná až o 5x nižší hodnoty než v Praze). I v hlavním městě je však systém regulací velmi nespravedlivý – mimo jiné přenáší některé náklady na poskytovatele této péče. Důsledkem je tak logicky špatná dostupnost domácí péče pro pacienty.

Smutné je, že zatímco u některých segmentů nemá VZP problém navyšovat individuálně úhrady nad úroveň úhradové vyhlášky, drobným podnikatelům v domácí péči "neodpustí nic" ani tam, kde péče byla poskytnuta zcela důvodně, a měla by tedy být zaplacena plně. Nedivím se proto tomu, že vznikají petice, a že se aktivní lidé snaží zachránit to, co se nedaří ministerstvu zdravotnictví.

Jenže návrh vzniku "ošetřovatelského pojištění" z reportáže by také až tak úplně přínosným nebyl. V podstatě by totiž na pomezí sociálního a zdravotního pojištění vytvořil třetí systém, u kterého není zřejmé, kdo by ho spravoval - tedy kdo by vybíral, přiděloval a kontroloval finanční toky. K tomu by zase musely vzniknout nové instituce a zákony. Navíc ani není zřejmé, proč by mělo jít zrovna o tři procenta odvodů, jak zaznělo v reportáži.

Upřímně věřím, že ústavní stížnost, kterou jsem spolu s kolegy senátory podal, napomůže k tomu, aby se ledy v oblasti zdravotnictví už konečny pořádně hnuly správným směrem.