Víkend patřil bezesporu vzpomínkám na události listopadu 1989. I pro mne představuje tento čas nostalgii. Můj táta se strejdou proti totalitnímu režimu dlouhodobě bojoval „v první linii“.

Já sám jsem v té době pracoval na hotelu Všemina a sledoval v rámci možností, které tato doba umožňovala, veškeré dění. Pro mne byla klíčová svoboda, v níž jsme všichni věřili a doufali jsme, že pád režimu musí přijít.

A podařilo se. Těšil jsem se na start svobodného podnikání. Hned v lednu 1990 jsem odešel ze zaměstnání a vyvíjel všechny aktivity k tomu, abych se mohl stát živnostníkem. Z bývalé čistírny peří v Kunovicích jsem udělal svou první hospůdku s názvem Bar Blanka.

Díky práci pod docentem Čubou jsem na to byl dobře připraven. Na Všemině jsme totiž měli středisko v tzv. ekonomickém nájmu, kdy jsme museli hlídat náklady, výnosy apod. a na tom jsme také byli přímo zainteresovaní. Práce v tomto oboru tak pro mne po revoluci nebyla neznámým pojmem.

Musím ale přiznat, že start podnikání po revoluci a dnes jsou dva zcela odlišné světy. Tehdy měli mladí a aktivní lidé zelenou, nebyli zavaleni byrokracií, nikdo jim neházel pod nohy takové klacky, jako dnes, kdy je mi všech drobných živnostníků upřímně líto. Stát na ně pohlíží jako na zloděje a trestá je za naprosté malichernosti.

Také mám pocit, že pojem „svoboda“ dnes znamená něco jiného než před lety. Mám tím na mysli potlačování tradičních hodnot, modelu rodiny a podobně. Myslím si, že právě dnes je čas k tomu, abychom se zamysleli i nad těmito věcmi.