Já mám trošku opačné názory než mí předřečníci, proto s velkou nelibostí sleduji hon na nelegální držitele zbraní, který se v našem evropském prostoru v posledních měsících rozběhl a který paradoxně zaštiťuje ochranu bezpečnosti obyvatel, ačkoliv tuto bezpečnost naopak ve skutečnosti perforuje.

Rozhodně odmítám pacifistickou úvahu, která říká, že neozbrojená společnost je společnost bezpečná. Neozbrojená společnost je naopak společnost bezbranná, oddaná svému osudu a snadno zotročitelná.

Vím, že předložená novela zákona o zbraních nemá žádnou přímou souvislost s návrhem nové zbrojní směrnice Evropské komise, kterou shodou okolností v minulém týdnu posvětila Rada ministrů vnitra a kterou považuji za naprosto nemravnou. Jsem rád, že pan ministr Chovanec nepodpořil jako jeden z mála tuto normu. Je shodou náhod, že tyto obě dvě normy jsou na různých úrovních diskutovány současně.

Bohužel se ale nemohu zbavit pocitu, že také tato novela zčásti zapadá do onoho rámce v honu na legální, slušné a zákona dbalé držitele zbraní a že zde existuje určitá paralela. Ona evropská směrnice je předkládána s odkazem na nedávné teroristické excesy, její autoři se nám snaží namluvit, že omezení legálních zbraní nás snad před teroristy a terorismem, který je páchán v drtivé většině případů nelegálními zbraněmi, ochrání.

Podobně i zpřísnění regulace legální držby zbraní v této novele nás má ochránit před excesivními skutky, jakým byl loňský útok šílence v Uherském Brodě. Zde je sice pravdou, že tento útok byl proveden legálně drženou zbraní, ale zároveň platí, že tuto zbraň vlastnil člověk, který ji podle již dnes platné legislativy vůbec neměl vlastnit. Nebylo tedy chybou zákona, že mu dávno nebyla zabavena, jednalo se spíš o chybu systémovou.

Je nad míru mylnou úvahou, že jsme schopni takovým ojedinělým excesům zabránit jen dalším utažením šroubů v podobě zpřísnění zákona a dalším ukrojením svobody. Ani sebepřísnější zákon tudíž nemůže zamezit tomu, aby jakýkoli šílenec svůj vražedný plán dokonal. Jedinou možnou ochranou je to, aby všichni, kteří mají odpovědnost za kontrolu dodržování zákonem daných pravidel, své pravomoci důsledně naplňovali.

Právě to se ale v případě tragédie, k níž došlo v Uherském Brodě, bohužel nestalo. Já jsem přesvědčen, že ani instrumenty, které jsou obsaženy v této předložené novele, by nám v tomto nebyly nic platné.

Ačkoli již v průběhu projednávání novely zákona o zbraních v Poslanecké sněmovně došlo k určitému jejímu zmírnění a byly vyškrtnuty či změněny návrhy, jež by nesmyslně postihly víc než 99 procent spořádaných a pravidla respektujících legálních držitelů zbraní, stále se zde zůstává otázka, která je asi nejkontroverznější. A tou je umožněno svévolné prolomení domovní svobody policií za účelem zadržení či zjištění legálně držených zbraní, v případech, kdy existují jakási vágní podezření z toho, že došlo ke zhoršení psychického stavu jejich držitele.

Jsem přesvědčen, že tato nová pravomoc policie je zcela nepřiměřená, bezdůvodně prolamuje jedno ze základních práv daných Ústavou a Listinou základních práv a svobod, tedy právo na ochranu obydlí.

Zároveň v této změně nemohu nevidět značné riziko jejího zneužití různými udavači a práskači, kteří tak dostanou do ruky mocný nástroj k šikaně legálních držitelů zbraní ve svém okolí, se kterými budou mít třeba jen špatné sousedské vztahy.

Mohlo by se zdát, že v diskusi o této změně proti sobě snad stojí větší bezpečí společnosti a princip svobody. Tak tomu ovšem není, neboť větší bezpečnost, kterou si autoři předloženého zákona slibují, je nedomnělá. A protože již dnes policie má v rukou nástroje, pomocí nichž lze v případech, kdy jsou akutně ohroženy životy, zdraví obyvatel, neštěstí odvrátit.

Nevidím proto jediný důvod k tomu, proč bychom měli tyto pravomoci rozšiřovat, a otvírat tak cestu k tomu, aby domovní svoboda byla napříště prolamována za dalšími účely, které budou mít třeba i charakter prostého výkonu úředního rozhodnutí apod.

Jsem zkrátka přesvědčen, že základní lidské svobody jsou skutečně natolik tak vzácné, že bychom je neměli zlehčovat a osekávat kdykoli, kdy se stane něco nepředvídatelného.

Chtěl bych zdůraznit, že je mi velmi líto všech obětí uherskobrodské tragédie, nicméně nevěřím tomu, že k takovým událostem po schválení tohoto zákona docházet nebude. Protože jednoduchá řešení takto složitých problémů dnešního světa neexistují.

Řešení, která se jako jednoduchá tváří, jsou většinou populistická, vychází vstříc veřejné poptávce a taky jsou falešná. A právě tak je tomu i v tomto případě.

Proto podpořím pozměňovací návrh, který prolomení domovní svobody, jež by bylo navíc možné bez souhlasu soudu z tohoto návrhu zákona, vypouští.

Závěrem mi dovolte vrátit se ještě v krátkosti k otázce regulace legální držby zbraní jako takové. Jakékoli omezení legálních držitelů zbraní totiž dle mého názoru právě v současných podmínkách postrádá logiku, neboť pokud čelíme řadě nových bezpečnostních výzev, domnívám se, že legální a státem prověření držitelé zbraní mohou působit jako faktor zvyšující naši bezpečnost.

Otázka, kolik lidských životů by bylo zachráněno, kdyby v pařížském klubu Bataclan byl jeden legálně ozbrojený střelec, jež by teroristy zneškodnil, je dle mého názoru zcela na místě.