Jsem dlouhodobým kritikem neprůhlednosti obřích neziskových organizací (zejména těch s politickými cíli), za kterými nevidím žádné valné výsledky, a které navíc doslova požírají státní či evropské dotace. Mocný „průmysl nevládek“ vysává z veřejných rozpočtů EU i jednotlivých členských států miliardy eur ročně a rozmáhá se po celé Evropě.

Peníze mizí v tajných, nebo naopak vznosně znějících projektech, o jejichž pravém účelu však můžeme jen spekulovat. Tyto velké neziskovky se nechávají vyživovat veřejným rozpočty a naprosto netransparentním způsobem vyhazují z okna daně nás všech.

Chci, aby se také v této oblasti vyvětraly skříně a udělala se takovým praktikám jasná přítrž. Proto se domnívám, že by bylo vhodné přijmout určité legislativní změny, kterými bychom si posvítili na financování neziskových organizací a kterými bychom oddělili zrno od plev. Podporu si jednoznačně zaslouží malé vesnické spolky a organizace, které dělají skutečnou charitu. Ale v žádném případě ne ty „nevládky“, které tunelují veřejné rozpočty, nebo vytvářejí nedemokratický nátlak na politiky i státní správu.

Tyto neziskovky jsou v některých případech financovány lidmi, jako je například miliardář George Soros. Jeho nadace přitom i podle zahraničních politologů poskytují peníze nejradikálnějším nevládním organizacím.

Již dříve jsem uvedl, že zásadně nesouhlasím s tím, abychom v naší zemi otevírali dveře destruktivním aktivitám tohoto amerického miliardáře. Navíc Soros vždy fandil těm, kteří se snažili mít Evropu, ale i celý svět maximálně zregulovaný, svázaný nesmyslnými pravidly a nařízeními a oddaně sloužící zájmům obřích mezinárodních korporací.

Opravdu nesouhlasím s tím, aby některé naše obří organizace, jako například  Transparency International, Rekonstrukce státu a podobně, dlouhodobě vyvíjely nátlak na politiky a používaly často velmi agresívních metod, přičemž samy dělají jen pramálo k tomu, aby jejich působení bylo transparentní.

Rozhodl jsem se tedy, že využiji nadcházejícího projednávání zákona o registru smluv v Senátu a pokusím se prosadit to, aby neziskové organizace, které během roku budou čerpat milion a více korun z veřejných rozpočtů, musely podléhat registru smluv – tedy zveřejňovat veškeré smlouvy nad 50 tisíc korun.

Musí být přece všem zřejmé, kam mizí desítky miliard, které si tyto neziskové organizace utrácejí. Veřejnost se nesmí spokojit s tím, že se pod pláštěm dobroserství přiživují někteří jednotlivci, případně peníze plynou kdoví na čí konta.

Je mi jasné, že jsem šlápl do vosího hnízda a opět se ze strany těchto dobroserů stanu terčem kritiky a smyšlených obvinění. Už jsem si zvykl na to, že pokaždé, když upozorním na problém, který je třeba řešit, se o sobě dočítám vše možné i nemožné tak, jak je tomu vždy, když někomu šlápnete na kuří oko. Ale nevadí mi to, někdy jsou totiž tyto hysterické útoky k pobavení – například když tito aktivisté troubí do světa nesmysly o tom, že se dopouštím proruské propagandy.

Potrefená husa vždy kejhá nejvíce. A ať si klidně kejhá. Udělám maximum k tomu, aby peníze z veřejných rozpočtů nemizely někde v černé díře. Tak bohatá, aby mohla mrhat miliardami, přece naše země není…

Ivo Valenta
slovácký senátor

Převzato z profilu.