Hysterie a emoce ze strany tvůrců a iniciátorů tohoto zákona z řad zástupců “nátlakových neziskových organizací” konec konců provází tento návrh od jeho samotného počátku. Zákon je označován jako tzv. odtemnění, jako bychom dosud žili pod nějakou vládou mocností tmy, v souvislosti se senátním návrhem na změny se hovoří o “vyrvání jeho srdce”, jednání zákonodárců provázejí teatrální veřejné komentáře a posměšky ze strany aktivistů, kteří se snaží vyvolat dojem, že pokud registr smluv nebude zaveden, skončí snad svět a propadneme peklu.

Svět skutečně neskončí a ani věčné zatracení nás nečeká. Jsem přesvědčen, že registr smluv není nijak zásadní změnou, která by nás významně posouvala kupředu, a domnívám se, že se bez něj obejdeme stejně, jako jsme se bez něj obešli doposud. A uměle vyvolávaný dojem, že na něm závisí další existence našeho státu, že bez něj naše veřejné instituce zkrátka nemohou dále fungovat, je skutečně mylný a falešný.

Na půdě Senátu často diskutujeme o tom, že náš právní systém je již tak „zahuštěný“, že ani samy státní instituce nejsou schopny zákony a další normy důsledně dodržovat. Zvykli jsme si na to, že zákonem je třeba upravit téměř každý aspekt lidského jednání, mezilidských vztahů, fungování institucí atd. Tento trend je špatný, protože jeho důsledkem je to, že namísto toho, aby právo usnadňovalo naše životy, stále více je komplikuje, a stále se navyšující počet právních norem vede paradoxně k menší vymahatelnosti práva.

Návrh zákona o registru smluv považuji za typický příklad zbytečného zákona, který spíše zkomplikuje fungování veřejné správy a mnohdy může být škodlivý. Ačkoliv toto tvrzení v případě, že bude schválena senátní verze zákona, nemá stejnou váhu jako v případě verze původní, stále platí, že zákonem se zavádí nový, nadbytečný nástroj kontroly určité skupiny subjektů, k jejichž kontrole již dnes existuje celá řada instrumentů, a to jak ze strany státu, tak ze strany veřejnosti – např. na základě zákona o svobodném přístupu k informacím.