Vážený pane premiére,

obracím se na Vás v souvislosti s výsledky referenda v Turecku, které skončilo velmi těsným vítězstvím (51,3 %) současného prezidenta Recep Tayyip Erdogana. Tomuto autokratickému vládci osmdesátimilionového národa, nacházejícího se na prahu Evropy, se vítězstvím v referendu podařilo zajistit si podporu národa pro zcela zásadní změny politického režimu. Tyto mu umožní stát se neomezeným a neodvolatelným vysokým představitelem státu nejméně do roku 2029. Pro Evropu však jeho vítězství znamená jednoznačnou zahraničně-politickou prohru, ze které by měla vyvodit zásadní důsledky.
Jsem přesvědčen o tom, že dění v Turecku je natolik mimořádný moment a historický milník soudobých evropských dějin, že Evropa nemůže v žádném případě zůstat stát stranou. Nečině přihlížet bychom neměli ani my, Česká republika, jakožto právoplatný člen Evropské unie.  Turecko je zemí s největší armádou v NATO hned po Spojených státech. Je klíčovou silou na Blízkém východě a zcela jistě významnou mocností, na kterou se Evropa v rámci obranných aliancí vždy spoléhala při řešení vojenských konfliktů a v současnosti především při řešení migrační krize.

Vítězstvím Recep Tayyip Erdogana se svět změnil. Turecko nyní definitivně ovládly temné síly autokracie, se kterou přichází politika nebezpečného zastrašování stranických či opozičních odpůrců. Skutečnosti, které vyplouvají na povrch v souvislosti s Erdoganovým vítězstvím, jsou alarmující.
Podle dostupných informací pozorovatelé z Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) na pondělní tiskové konferenci konstatovali, že závažným problémem jsou neorazítkované hlasy, které v jiných volbách platné nebyly. V tomto referendu se je ale volební komise rozhodla uznat (bylo jich 2,5 milionu). Na sociálních sítích navíc začaly kolovat videozáznamy pochybného hlasování. Na jednom je dokonce vidět představitele obce, který vhazuje do urny několik lístků najednou. Další video pak ukazuje označování lístků v autě, přičemž hlasování mimo volební místnost není povoleno.
Není pochyb o tom, že Turecko se nebude do budoucna štítit dalšího uvězňování nepohodlných novinářů a trestání údajných viníků nedávného převratu. Již dnes Erdogan ovládá většinu tureckých médií, činí čistky v akademické sféře. Jen pro informaci - z dostupných zdrojů se lze dočíst, že justice k vůli němu prověřuje 9.322 osob. Své funkce dodnes muselo opustit cca 257 zaměstnanců úřadu premiéra a 492 pracovníků úřadu pro dohled nad náboženskými záležitostmi. Ministerstvo školství propustilo 15.200 svých zaměstnanců a odebralo licence 21.000 učitelům, pracujícím v soukromých institucích!

Nepochybně varovným signálem pro nás musí být i Erdoganovo žonglování se znovuzavedením trestu smrti. Trest smrti byl v Turecku zrušen v roce 2002, aby stát odpovídal kritériím vstupu do Evropské unie. Současným postojem ale země jasně ukazuje, že jeho vrcholný představitel necítí sounáležitost s Evropou a nemá zájem se ani stát její součástí. „Dá-li bůh, obnovíme trest smrti. Rodiny mučedníků, rodiny hrdinů si nemusí dělat starosti," nechal se Erdogan slyšet dokonce při projevu na severozápadě země před příbuznými obětí série teroristických útoků, které zemi postihly v posledních letech.

Vážený pane premiére, není pochyb o tom, že Turecko již dávno sklouzlo k islamismu a autoritářství. Došlo zde k likvidaci modelu sekulárního státu a jeho postupnému nahrazení prvky muslimského práva šaría.

Považuji za nepřijatelné, aby to byla právě prezidentská republika v čele s nedemokratickým prezidentem Recep Tayyip Erdoganem, která bude vyhrožovat evropským zemím ukončením tureckého sbližování s Evropou.

Odmítám se jako občan České republiky nechat vydírat takovou zemí a požaduji, aby to byla právě Evropská unie, kdo jménem svých zástupců bude prosazovat tvrdý a nekompromisní postup vůči zemím, mezi které se Turecko po referendu definitivně zařadilo. Evropa stojí na základech židovsko-křesťanské kultury. Je potřebné tyto hodnoty uchovat a ubránit pro příští generace.

V této souvislosti bych rád připomenul, že do výsledku referenda silně promluvily i tři miliony Turků, žijících mimo svou vlast. Ačkoliv byla pro změnu ústavy většina Turků, žijících v zahraničí, nemalý hlas proti vyslovili Turci žijící v Rusku, Spojených státech, ale i v ČR. Českých Turků bylo proti, přepočítáno na procenta, nejvíce - celkem 87,5 %.

Vyzývám Vás, vážený pane premiére, abyste na evropské úrovni jakožto nejvyšší vládní představitel České republiky inicioval kroky, vedoucí k ukončení sbližování s Tureckem na úrovni Evropské unie, a to zejména co se týká asociačních dohod o přistoupení.

Podle expertů se blíží do Evropy další migrační krize a Evropa se tedy musí připravit na další uprchlickou vlnu bez ohledu na to, jak se budou vyvíjet vztahy mezi Evropou a Erdoganovou vládou, vyzbrojenou nejen novými pravomocemi, ale také další dávkou sebevědomí.