Já bych se rád podrobněji vyjádřil k projednávanému zákonu, já ho nenazývám tak jak někteří kolegové, já ho nazývám zákonem protikuřáckým, protihospodským a taky proti svobodnému rozhodování. A pokusil bych se vás přesvědčit o tom, že tento protikuřácký zákon v podobě, v jaké k nám doputoval z Poslanecké sněmovny, je stejně tak škodlivý, jako kouření samo o sobě.

Moje přesvědčení vychází z toho, že pokud chceme bojovat proti kouření, neměli bychom k tomu přistupovat cestou dalších plošných zákazů a škodlivých regulací, které v konečném důsledku se zcela minou účinkem. Tak především, plošný zákaz kouření v restauracích je podle mě nepřípustným zásahem do svobody podnikání, protože tisíce živnostníků investovaly své vlastní prostředky, vybudovaly své bary a hospůdky, utratily hříšné peníze za kvalitní vzduchotechniku. A teď mají o své investice přijít? Stát podle mého soudu nemůže stále dokola destabilizovat podnikatelské prostředí a každou chvíli měnit pravidla a nutit podnikatele k dalším investicím nebo vynuceným změnám jejich podnikání.

Stát by měl zasahovat do podnikání jen v nejnutnější míře a nikoli pořád vymýšlet nové požadavky a spoléhat, že si naši podnikatelé nechají všechno líbit, že vše finančně unesou, že se nakonec podrobí státnímu diktátu.

Vláda k prosazení plošného zákazu kouření bohužel používá podle mne neférové a zcela liché argumenty.

V situaci, kdy je na trhu víc jak 60 % nekuřáckých restaurací není podle mne plošný zákaz kouření ve veřejném zájmu. Zákazníci mají možnost volby, nekuřáci si mohou svobodně vybrat nekuřácké podniky, kuřáci mohou navštěvovat kuřácké podniky. Opravdu nevím, proč máme odepírat kuřákům možnost, aby si ve stylovém baru mohli večer zapálit doutník a dát si sklenku rumu.

Stejně tak se stalo běžnou praxí, že v typických restauracích se buď vůbec nekouří, nebo je kouření zakázáno v průběhu podávání obědů. Propagátoři protikuřáckého zákona často argumentují tím, že je třeba chránit zaměstnance před pasivním kouřením. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale přece každý člověk, který se rozhodne pro práci v hospodě, může počítat s tím, že se zde kouří, ale navíc, jeden z mých pozměňovacích návrhů navrhuje kuřárny, oddělené kuřárny, kam nebude mít přístup personál.

Často zaznívá, že kouření v restauracích musíme zakázat také proto, abychom pečovali o zdraví našich dětí. Sám mám pět dětí, nikdy by mě nenapadlo, že půjdu s dětmi na oběd do kuřácké restaurace. Stejně zodpovědní by měli být všichni rodiče, stát by neměl tuto zodpovědnost za ně řešit plošnými zákazy. Nebo snad budeme příště projednávat další zákony, které budou rodičům zakazovat doma popíjet víno, protože je to přece nezdravé, vařit doma jen zdravá jídla, protože klobáska a bůček jsou nezdravé a mohly by ohrozit naše děti. To je přece absurdní představa. Navíc jsem přesvědčen o tom, že kuřáci stojící na chodníku budou daleko víc nevýchovní pro kolemjdoucí děti, než kdybychom je nechali sedět v hospůdkách a barech, kam děti běžně nechodí.

ČR bývá často označovaná za poslední ostrůvek v Evropě, kde neplatí zákaz kouření v restauracích. Ani tento argument však není pravdivý. Většina evropských zemí má pouze částečnou regulaci kouření, nikoli úplný zákaz.

V těchto státech, mezi ně patří Francie, Dánsko, Německo, Polsko, Slovensko, Itálie, Finsko, Belgie a mnohé další, existují výjimky ze zákazu. Je zde povoleno kouřit na terasách, v kuřáckých boxech či jiných oddělených místnostech. A co víc? Dokonce v některých malých podnicích do určitého počtu metrů čtverečních neplatí zákaz kouření vůbec.

Nechci samozřejmě v žádném případě zlehčovat dopady kouření, sám jsem nekuřák a myslím si, že nekouřit je správné. Ale dnešní přehnaná starost státu o dobro a zdraví občanů mně přijde úsměvná a pokrytecká. Co přijde příště? Zákaz požívání jídla nad určitý počet kalorií? Zákaz pití alkoholu v době mezi 8. ranní a 8. večerní? Takové pobíhání v lodičkách je prý také škodlivé, a nezakazujeme to.

Nevím jak vy, dámy a pánové, ale nemyslím si, že bychom jako zákonodárci měli takto vstupovat do života našich spoluobčanů a takto dramaticky omezovat jejich osobní svobody a dělat jim alibi k jejich vlastní nezodpovědnosti.

Jsem přesvědčen o tom, že v konečném důsledku povede protikuřácký zákon k několika nebezpečným fenoménům. Protikuřácký zákon bude likvidační pro tisíce živnostníků, povede k uzavření mnoha, především venkovských, hospod, a tedy růstu nezaměstnanosti. Na to upozorňuje také Asociace hotelů a restaurací, která na základě zahraničních zkušeností, že dojde k uzavření 25 % hospod a restaurací. Hospody budou ve velké míře se měnit na nejrůznější kluby, např. stylové lovecké hospůdky, stane se z nich myslivecká klubovna, venkovská hospůdka se změní na fotbalovou klubovnu. Boom zažijí určité všechny hasičárny, ve kterých se budou scházet už nejen hasiči, ale štamgasti, kteří budou platit za pivo, ale třeba členský příspěvek odrážející počet vypitých piv.

Už dneska kvůli EET a jiným regulacím, které jsou, už takovéto kluby existují, v hasičárnách se pořádají takováto sezení a nikdo ty lidi v ničem neomezuje.

Takto přísný protikuřácký zákon otevře cestu pro jeho všemožné obchází. Budou vznikat pseudozahrádky, na které se zákaz kouření vztahovat nebude, a tak už vidím kreativitu řady lidí, kteří se budou snažit vyjít alespoň svým zákazníkům částečně vhod.

Už vůbec bych se nedivil, kdyby si mnozí hospodští zavřeli své hospůdky, nebo z nich udělali soukromé kluby, zateplili si garáže ve svém rodinném domu, postavili tam pípu a za měsíční paušál čepovali svým stálým hostům pivo. Právě tyto argumenty mě vedou k tomu, že jsem se rozhodl předložit několik pozměňovacích návrhů.

První změna, kterou jsem zde naznačil, se týká stanovené výjimky z obecného zákazu kouření pro stravovací zařízení za předpokladu, že pro takové prostory stanovíme maximální plochu 25 %. Možnost, aby v hospodách vznikly kuřárny, kam nebude moci vstupovat obsluha, navíc plně respektují vše, co chtěla vláda protikuřáckým zákonem dosáhnout. Tedy ochránit mladistvé a zaměstnance.

Druhá změna, o které jsem zde prozatím nehovořil, se týká prodávání a podávání alkoholu. Již podle platného zákona je stanovena povinnost, že nelze nalévat podnapilým osobám. Pane ministře, mám otázku, jak se tento zákaz v praxi kontroluje a postihuje? Jak poznáte, že je někdo zjevně ovlivněný alkoholem? Je to někde definováno? Pokud zákon obsahuje špatné vymahatelné a bezzubé zákazy, tak je přece naší zodpovědností, abychom tyto nedostatky v zákonu upravili. Nemůžeme se spokojit jen s tím, že už to v zákoně jednou bylo, tak to nebudeme řešit. Navíc tvrdí, že toto ustanovení je důležité jen kvůli podávání alkoholu mladistvým, jen pouze účelově je zkreslené. Ba naopak je namířeno proti dospělým jedincům, kteří se přece umí rozhodovat sami.

Moje další otázka se týká nově zaváděné povinnosti neprodávat či nepodávat alkoholické nápoje osobě, o níž lze důvodně předpokládat, že alkohol požije a vzápětí bude vykonávat činnost, při které by mohla ohrozit zdraví lidí, nebo poškodit majetek. Můžete mně, pane ministře, opět vysvětlit, jak to bude v praxi probíhat? Jak bude kontrolní orgán zkoumat, že personál v restauraci skutečně nemohl důsledně předpokládat, že zákazník nesedne za volant autobusu nebo taxíku?

Za ještě absurdnější považuji také to, že tento zákaz by se měl týkat také všech maloobchodů. Zákon v tomto ustanovení totiž vůbec nemluví o tom, že se to týká jen restauračních zařízení. Takže opravdu ponese vinař ve vinařství na Slovácku zodpovědnost za to, že si u něj někdo koupí láhev vína, vypije ji a způsobí nějakou škodu. To je přece absolutní nesmysl, obzvláště když trestem může být až roční zákaz činnosti. Vždyť je to zcela šikanující stav, který může dostat do vážných problémů všechny podnikatele. Právě proto navrhuji, aby se tyto zákazy ze zákona vypustily.

Poslední změna, kterou navrhuji, se týkala účinnosti zákona. Přimlouval bych se za to, aby zákon začal platit až od 1. 1. 2018, s ohledem na to, že máme již konec ledna a o zákoně ještě bude hlasováno v Poslanecké sněmovně. Myslím si, že červen je velmi blízká doba. Posunutí účinnosti zákona alespoň o půl roku je vstřícné, nesobecké gesto vůči všem, kterých se tento zcela nešťastný zákon má dotknout.

Vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové, nejsem žádný fanda alkoholismu a kuřáctví, ale jsem odpůrce zbytečných regulací, jejichž dopad není zdaleka tak jasný, jak je nám často předestíráno, jak by se některým z nás mohlo na první pohled zdát.

Nelíbí se mi, že tento stát zasahuje do práv našich občanů, tak nějak mimochodem, bez určitých analýz, se kterými veřejnost, ale i nás zákonodárce seznámila.

Moje pozměňovací návrhy, o kterých bych rád dal hlasovat, pokud se zákon dostane do podrobné rozpravy, zmírňují negativní dopad zákona pro jednotlivce kuřáky, ale i pro podnikatele, kteří za posledních několik měsíců museli svoji živnost přizpůsobit řadě devastujícím změnám.

Možná úplně na závěr bych tady dal také jeden příklad nesmyslnosti těch krabiček s těmi obrázky, které tam jsou. Já bych panu ministrovi, jestli dovolí, já bych mu dal takovou tabatěrku, která se taky objevuje, kde si lidé z té krabičky prostě ty cigarety tam dají a nepotřebují mít tu krabičku, která někoho někde zastrašuje. Takže to patří, tento zákon, k něčemu podobnému.