Vážený pane předsedající, vážený pane místopředsedo vlády, vážené kolegyně, kolegové. Já jednak v první části něco maličko řeknu k tomu návrhu na usnesení, protože při jeho četbě jednak s některými body souhlasím, k některým jsem takový zdrženlivější, vysvětlím proč. Na druhou stranu je mi jasné, že dost dobře není úplně možné hlasovat o těch jednotlivých bodech, protože by se to celé rozbilo. Tak aspoň využiji, že se k tomu mohu vyjádřit takto v rozpravě.

Věřím, že mě nikdo nebude podezřívat z toho, že bych byl nějak významně spřízněn s Ruskem, ale přesto, pokud zdůrazňujeme, zejména v případě Ruska, že je potřeba bránit se proti reálné hrozbě aktivního využívání dezinformačních kampaní, tak já si myslím, že je potřeba zejména se bránit proti všem, nejen proti Rusku, možná, že při formulaci toho usnesení měl ten, kdo to psal, více informací. Ale pokud někdo použije tuto dezinformační kampaň v rámci např. voleb v ČR, já mám někdy pocit, že k tomu i v rámci našich interních voleb někdy směřujeme, tak to považuji taky za velmi nebezpečné. Jenom upozorňuji, že vytahování jednoho strašáka třeba proto, abychom na ty jiné zapomněli, nevím, jestli je to ten nejlepší způsob. Ale jen to tady komentuji. Nic nenavrhuji.

Druhou věc, kterou chci zdůraznit, byť je v té části II., to usnesení, až na třetím místě, která se mi velmi líbí, je, že to zásadní, jak se můžeme bránit dezinformacím, je, že budeme disponovat nějakým vzděláním, nějakým kritickým myšlením, nějakými znalostmi, schopnostmi si ty věci porovnávat a analyzovat, což je obsaženo v té části II., v tom bodu 3., kde, pokud to usnesení přijmeme, tak klademe velký důraz na mediální vzdělávání a rozvoj kritického a analytického myšlení napříč všemi věkovými, sociálními a vzdělanostními kategoriemi. Tohle já jsem řekl proto, že pokud někdo z vás měl ten čas, ono je toho strašně moc, a podíval se podrobně na ten tisk K 6/12, tak tam hned několik kroků směřuje proti tomu, abychom byli odpovědní ve smyslu zlepšování našeho kritického a analytického myšlení a porovnání informací, které dostáváme, neboť vznikají další úřady a další domy, které za nás mají analyzovat to, co je dezinformace, co dezinformace není. Bude nám na základě nějakých kodexů předkládáno, co má být vyřazeno, co nemá být vyřazeno, což samozřejmě má jakousi logiku, je do jisté míry správné, ale pokud to přesáhne určitou mez, tak potom dojde k tomu, že ta autoregulace, ta schopnost si ty věci vyhodnocovat sám, ta odpovědnost vyhodnocovat si ty věci sám bude slábnout, tím vlastně ti občané potom se stávají zranitelnějšími a zranitelnějšími. S tím, že vůbec není jisté, že ten, kdo nasazuje ty orgány, které mají za nás kontrolovat, co je a co není dezinformace, nakonec toho nezneužije.

Takže tolik moje vyjádření k této věci a k tomuto tisku. Já jsem to tady říkal proto, že je velmi obtížné hlasovat o tom usnesení jako o celku, byť musím říci, že i této mé obavy, tohoto nebezpečí se také to usnesení výboru podle mě v tom bodě 4., části II. dotýká, kde se velmi jemně říká, že vyhodnocení efektivity nově zaváděných opatření, že to je velmi ambiciózní celé. Takže já nevím, jestli bychom neměli být více ambiciózní sami k sobě a k rozvoji kritického myšlení každého z nás, občanů ČR, méně ambiciózní k tomu, že všechny ochrání nějaké úřady nebo případně nějaké další instituce, které za nás budou rozpoznávat, co je a co není dezinformace.

Děkuji za pozornost.