Takže vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, je pro mě velikou ctí, že tady vlastně podruhé mohu přednést zprávu předsedy Senátu, tentokrát za 13. funkční období, s tím, že na úvod uvedu, že tato zpráva předsedy Senátu má poměrně dlouhou historii, byť není nikde zavedena jako věc poznamená, a že první zprávu přednesl už první předseda českého Senátu Petr Pithart. A pokud se ptáme po těch důvodech, tak ony nejsou nikde vepsány nebo vypsány, ale dá se celkem předpokládat, že ty důvody budou dva, případně jeden.  Ale ten druhý s tím souvisí, a to je, abychom si vždycky připomněli, v jakém období jsme zasedali, co jsme prožili, jaké situace nás ovlivňovaly. A poté jak se nám dařilo v rámci té situace, ve které jsme se nacházeli, plnit ty hlavní role Senátu, kterou dány jednak zákonnými normami, včetně té nejvyšší, kterou je Ústava České republiky, tak potom i našim svědomím a odhodláním věci měnit, nebo naopak neměnit. Co se týká té situace, ve které jsme se nacházeli, tak já jenom připomenu ty věci, které považuji za nejdůležitější a které skutečně to naše konání ovlivnily, respektive třeba ovlivnily fungování Senátu. První věc, kterou tady mám napsanou a možná to nebude úplně chronologicky, jsou volby do Poslanecké sněmovny, které proběhly v roce 2021. A já, jako předseda Senátu, a možná jste to pocítili i někteří další, musím říci, že se od té doby komunikace Poslanecké sněmovny, jako dolní komory českého Parlamentu, a Senátu, jako horní komory českého Parlamentu, významně zlepšila ve smyslu vzájemné komunikace a navazování kontaktů. Na druhé straně je pravdou, že i tak jsme se nevyvarovali věcí, které jsme museli řešit takzvaně ad-hoc nebo po vzájemné domluvě a ve velké časové tísni, což bylo způsobeno dalšími věcmi a událostmi, které jsme společně prožívali. Kromě totiž toho, že byly volby do Poslanecké sněmovny – a pak se ještě zmíním o volbách do Senátu – také zároveň byla v plném proudu a pak doznívala covidová krize. A ta velmi významně přispěla k tomu, že jsme skutečně nemohli pracovat v obvyklém rytmu. Pokud se podíváte na počty schůzí, tak je to evidentní, že ten počet schůzí byl mnohem vyšší. Neměli jsme dostatek času na projednávání některých zákonů a je potřeba si přiznat, že kvalita legislativního procesu jednoznačně utrpěla. A dneska ty nekvalitní zákony, ty zákony, které bylo třeba rychle přijímat, jsou součástí našeho právního řádu a nezbude nám, podle mě, nic jiného, než v nějakém období je potom opravit. Ideální by bylo, kdybychom je případně mohli i zrušit, ale to v některých případech nepůjde. Ta druhá věc, kterou jsme prožívali a prožíváme dneska a měli jsme k tomu i bod je ruská agrese a s ní vlastně související energetická krize, která tou ruskou krizí byla minimálně umocněna, respektive potom byla právě energetika použita jako součást války Ruska proti demokratického světu. A my to dneska na vlastní kůži cítíme. A právě tak ruská agrese a energetická krize způsobila, že vlastně jsme z toho režimu těch zasedání v časové tísni a toho, že jsme některé věci museli opět řešit tak, že jsme na to neměli 30 dní, ale třeba jenom 3 dny, pokračovala. A to opět tomu legislativnímu procesu nesvědčí. Nakonec ten příklad dnešní, kdy ještě kvůli covidu jsme rychle řešili to, abychom měli antivirotika, zase ukázal na to, že se potom dějí věci, nad kterými by normálně Senát oči nezavřel a nepustil takto upravené zákony normálně do dalšího projednávání a podpisu prezidentem, ale vraceli bychom je nazpátek. A naším cílem by mělo být, abychom nejdříve se do té normální situace dostali. Co se týká další věci, kterou jsem si vypsal a zmínil jsem ji a chci ji zmínit, tak jsou to senátní volby. Senátní volby máme krátce za sebou.

Já za sebe jenom k tomu řeknu, že jsem přesvědčen, že tyhle ty senátní volby byly jedny z nejtěžších, protože jsme byli v situaci, kdy skutečně v rámci těch senátních voleb velká část senátorů, já jim za to chci poděkovat, skoro jsem zaznamenal, že to byli téměř úplně všichni, musela v rámci své kampaně hájit tu základní roli Senátu, a to je nebýt vysloveným populistou, nebýt někým, kdo najednou naprosto mění své názory, nebýt někým, k tomu nezáleží na České republice, a záleží pouze na politických bodech, nebýt někým, kdo zapomíná, jaké jsou základní role Senátu a jaké máme povinnosti vůči České republice. A to nejen v současné době, ale i vůči budoucnosti. A troufám si říct, že tahle ta odpovědnost a tenhle ten odpovědní přístup se dokonce některým z mých kolegů i nevyplatil, protože z druhé strany nenalezl pochopení, ale naopak maximální snahu této slušnosti využít ve svůj prospěch, ať se do budoucna děje, co se děje. Takže tolik k tomu a tolik podle mého názoru velké uznání naprosté většině kandidátů ze Senátu, kteří opět své pozice obhajovali. Na druhé straně pokud budou zvoleni noví kandidáti, tak jsou tady a věřím, že ta atmosféra Senátu bude natolik silná, že nakonec ten Senát bude pokračovat zhruba v té podobě, v té atmosféře a v tom charakteru svého konání a jednání, jako tomu bylo doposud. Poslední věc, kterou tady mám uvedenou a kterou prožíváme, dneska je předsednictví České republiky Evropské unii, kde Senát hraje významnou roli ve smyslu toho doplňovatele těch aktivit, kterými je hlavně dneska nadána vláda. A jsem přesvědčen, že tak činíme velmi důstojně a dlouhodobě. A v tomhle případě jednak si zaslouží velké uznání náš výbor pro evropské záležitosti v čele s panem předsedou Davidem Smoljakem, on tady zmiňoval i některé věci, které my jsme na té parlamentní úrovni dělali ještě vlastně před tím, než se něco podobného dělo na vládní úrovni nebo na té exekutivní úrovni. Rovněž tak obrovskou práci tady na poli celé Evropy odváděl výbor pro obranu a bezpečnost a zahraniční věci v čele s panem senátorem Fischerem, ale osobně jsem měl pocit, že i ostatní se velmi intenzivně zapojovali. A i některé zahraniční cesty byly vyloženě zaměřeny na to, abychom pomohli České republice zvládnout to české předsednictví, protože je to pro nás pro všechny důležité a významně to může zvýšit naši prestiž a autoritu. Takže to bylo situace, ve které se částečně nacházíme, částečně jsme se nacházeli, a teď je otázkou, jak jsme zvládli naplnit ty tři základní role Senátu, tak jak já si je představuji, tak jak já je někdy interpretuji s tím, že samozřejmě si uvědomuji, že nikdo z nás nemá nárok na to, aby přesně řekl, jaké jsou ty 3 role Senátu. Někdo může mít názor, že těch rolí je třeba 5 nebo 10, ale protože tady u toho pultíku já mám to právo dneska říct zprávu předsedy Senátu, tak já si dovolím tady popsat takové 3 role toho Senátu a potom říci, jak jsme v plnění těch rolí byli úspěšní. Tou první rolí, to je taková ta role opravná, nebo kontrolní, chcete-li. Role dozorová, doplňovací. Ta je úplně základní a spočívá v tom, že my bychom měli vlastně ty zákony, které přicházejí z Poslanecké sněmovny opravovat, nebo chcete-li kontrolovat – opravovat je hezčí slovo. Pokud vy se podíváte na tu zprávu, na tu analytickou část té zprávy, kterou máte k dispozici, tak z ní plyne jedna zajímavá skutečnost. My jsme celkem projednali 177 zákonů s tím, že celkem z 57 jsme nebyli spokojeni. A z těch 57 jsme 42 vrátili Poslanecké sněmovně a 15 jsme navrhli zamítnout. Jinými slovy, když se na to podíváte, tak zhruba s třetinou zákonů jsme nebyli spokojeni. A řekli jsme, že potřebují svoji opravu. Buď tak, že opravu vůbec nepotřebují a mají se zamítnout, to bylo těch 15, a 42, že je dobré je opravit. A to, na co jsem tedy pyšný a myslím si, že by bylo dobré, kdyby si toho třeba všimla i některá média nebo případně alespoň politologové a analytice, je, tak my jsme v celkem 31 případech byli úspěšní. To znamená, pokud jsme vrátili jsme navrhli, že se má něco jiného, než navrhovala Poslanecká sněmovna, stát s 57 zákony, tak v 31 případech jsme následně byli úspěšní. Jinými slovy, bylo po našem. Což znamená, že polovina třetiny je šestina, to znamená, že my jsme opravili nebo po našem bylo s každým 6. zákonem. S každým 6. zákonem. Já to tady zdůrazňuji pro to, že pokud máte kontrolora nebo opraváře, který opraví úspěšně tak, že ten autor to přijímá a akceptuje, každý šestý zákon, každé 6. auto, tak to vůbec není někdo, kdo se vám nevyplatí. To se vám hodně vyplatí. Protože když si představíte, že by vám každé 6. auto nejezdilo nebo místo toho, aby spotřeboval 10 litrů benzinu na 100 km, tak by spotřeboval 30 litrů benzinu na 100 km, tak to je velká pomoc a velká úspora tohohle toho státu. A velké zjednodušení a velké snížení komplikací, které by jinak v těch zákonech zůstaly, pokud my bychom je neopravili. A my jsme opravili každý 6. zákon, respektive buď opravili, anebo jsme prosadili jejich zamítnutí. Ten poměr je 23 oprav na 8 zamítnutí. Takže takhle vypadá naše činnost. A takhle vypadá naše práce. A říkám to vám, protože tady před mnou sedíte, a zároveň to tedy říkám, pokud si někdo toho všimne, i veřejnosti, že skutečně ta práce tady odvedená je naprosto jasná a nezpochybnitelná. A v tomto případě i početně doložitelná. Ta druhá věc, kterou tady máme, je věc dozorová. Věc, kterou můžeme dělat tak, že projednáváme – zase kdybyste se podívali na tu zprávu – různé typy zpráv různých institucí, počínaje Nejvyšším kontrolním úřadem až třeba po úřad, já nevím, pro ochranu osobních údajů atd. A tam my poměrně často se k těmhle těm zprávám vyjadřujeme a využíváme, zda ty instituce, dle našeho názoru, fungují dobře, nebo nefungují dobře. A myslím si, že to opět je velmi důležité, aby tady byl orgán, kterým je horní komora, který říká těm institucím, které mají na starosti informovat veřejnost, dohlížet například na to, jak hospodaří státní instituce s prostředí, pokud vezmu NKÚ nebo případně prostě Úřad pro ochranu osobních údajů dohlížet na to, aby nebyla zneužívána osobní data apod., tak pokud tady je horní komora, která na základě těch zpráv výročních, které předkládají, někoho kontroluje, tak je to, podle mě, velmi významná činnost, byť není zdaleka tak vidět. Ta poslední činnost, kterou jsem řekl, je doplňovací, a to jsou návrhy zákonů, které předkládáme Poslanecké sněmovně. Tam nejsem spokojen s tím, jak Poslanecká sněmovna s našimi návrhy zákonů zachází. Protože skutečně buď nám dlouhodobě ve sněmovně leží a nejsou projednávány, nebo dokonce nejsou akceptovány. Co za sebe říkám, jako věc, kde nerozumím tomu, proč nakonec jsme neuspěli, je korespondenční volba. To si myslím, že je věc, kdy nevím, jestli to někdy sněmovna projedná nebo neprojedná, my jsme tady vyvinuli maximální úsilí včetně Komise pro krajany a dalších, kteří to přímo předkládali. Vím, že se nejvíce angažovali Marek Hilšer a Tomáš Czernin. A je velká škoda, že prostě tady ta doplňovací role toho Senátu, ke které my přistupujeme velmi zřídka, protože Senát jako celek může být navrhovatel, není akceptována a není brána v potaz. Protože si myslím, že ty naše věci a ty naše návrhy vycházejí prostě z praxe. A bylo by dobré, kdyby se nad nimi Poslanecká sněmovna více zamyslela. Takže tolik k té první roli. Sami si potom tedy vyhodnoťte, do jaké míry a jak jsme ji splnili. Já jsem přesvědčen, že v této roli jsme obstáli a že v roli toho opraváře, toho kontrolora, toho dozoru, tomu doplňovače toho, co chybí, jsme obstáli velmi dobře.