Děkuji za slovo, vážená paní ministryně, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, v úvodu své řeči bych chtěla zareagovat na některé informace, které tady zazněly, a možná je uvést na pravou míru.

Zazněla tady informace, že dávky pěstounské péče nebyly valorizovány už 8 let. Takže to není pravda, musím říci, že jsem to byla skutečně já, kdo valorizoval dávky dlouhodobým pěstounům v roce 2017 při projednávání zákona o státní sociální podpoře. Já jsem v té době valorizovala tyto dávky do té tabulky, která je součástí zákona o sociálně-právní ochraně dětí, je od roku 2013. Tehdy jsme to nevázali na tu minimální mzdu, protože to vzniklo pozměňovacím návrhem ve sněmovně, ale skutečně tento návrh byl přijat v Poslanecké sněmovně. Valorizovala jsem dávky těm dlouhodobým pěstounům, protože po dlouhých debatách ve výboru pro sociální politiku v Poslanecké sněmovně vyplývala potřeba posílit především tu dlouhodobou pěstounskou péči. Bylo nám nikdy zodpovězeno, kolik vlastně potřebuje systém těch pěstounů na přechodnou dobu, kdy je ta hranice, která je optimální pro celý ten systém. Musíme si uvědomit, že pro dítě nejvíce traumatizující je, když mění neustále své výchovné prostředí. Dnes i celosvětově je trendem zejména stabilita umístění dítěte a zajištění jeho dalšího stabilního vývoje. Takže pokud máme možnost umístění takového, které zajistí návaznost dlouhodobé pěstounské péči, anebo z těch takzvaných kojeneckých ústavů, dneska dětských center, po novelizace občanského zákoníku, kdy nám zase zkomplikovalo další převádění do adopcí na delší dobu, protože ta matka může odvolat souhlas s adopcí až do 3 měsíců, eventuálně ještě prodloužit, tak ty děti zůstávaly delší doby v péči, kterou už nebylo nutné takto poskytovat. A vzhledem k tomu, že tam čekali jenom na to stabilní umístění, tak se mohlo využívat také takzvané předadopční a předpěstnouské péče. Proč to říkám? Nepovažuji za úplně ideální, aby každé dítě, které je v ohrožení, opuštěné muselo vždycky být přijato jenom do té pěstounské péče na přechodnou dobu, ale aby vždycky individuálně bylo možné využít v té řešení, které bude individuálně nejlepší pro zajištění jeho dalšího stabilního vývoje, aby co nejméně střídalo svá výchovná prostředí. Tak to by bylo možná první, na co jsem chtěla upozornit, protože již v roce 2013, kdy byla přijata ta první část, vlastně první krok této transformační novely, dá se říci, protože transformace na základě strategických dokumentů vlády v roce 2012 a Akčního plánu vlády 2012 a dále, tak vlastně byla podkladem pro tady tuto novelu zákona o sociálně-právní ochraně dětí, který nese spoustu problémů. A mimo jiné bych chtěla říci, že tento zákon již v tom roce 2013, k tomuto zákona dal veto pan prezident Václav Klaus. Já se domnívám, že to veto je aktuální poměrně dodnes, protože se všechno, co v tom vetu napsáno je, skutečně naplňuje. A v dnešní době se nám ztratily zájmy o adopce, což je možná velmi zajímavá informace. A ta v tom vetu je přímo napsaná. Že takto to dopadne po tom zákoně, protože adopce nebudou, nejsou. Takže to je jedna informace i od opatrovnických soudů, kteří mně navštívili v pondělí. A také jsme společně tedy přišli na projednávání ústavně-právní výboru, protože údajně tedy právní nebo ti opatrovničtí soudci nebyli o této novele informováni. Je to jejich tedy spolek opatrovnických soudců. Přišli tam s celou řadou připomínek, ale když viděli jednání toho ústavně-právního výboru, tak nabídli, že ty připomínky zašlou písemně, že tam nebylo možné už ty jednotlivé paragrafy řešit, na tom jednání toho výboru. Ale co jsem já považovala za hodně důležité, a asi to s tím také souvisí, protože ten zákon je tak složitý a taková koncepční změna, že opravit ho jednoduchým pozměňovacím návrhem, jak tady zaznělo, to skutečně možné není. Ten pokus tady učiněn byl, ale paní doktorka z legislativy ví, že jsme se vždycky zasukovali, že ta jednotlivá opatření jsou provázaná nepřímo i do dalších zákonů a dalších. A že to je skutečně až příliš komplikované. Je to koncepční změna. Koncepční změna, která byla přinesena prostřednictvím pozměňovacích návrhů. Já věřím tomu, že ministerstvo nemá jednoduchou úlohu, protože těch pozměňovacích návrhů bylo opravdu obrovské množství. A to, co k nám doputovalo z Poslanecké sněmovny, je poměrně nesourodý kompilát. A mnohé věci jsou navzájem v nesouladu. Skutečně dokonce v příkrém nesouladu. Také paní náměstkyně Jirková i mě navštívila, také jsme spolu hovořily jak osobně, tak písemně. Slíbila, že některé věci, že jsou si vědomi těch problémů, jsou si vědomi chyb tohoto zákona, některé věci hodlají opravit metodickými pokyny či výkladem. Já se domnívám, že to není úplně správná cesta, protože co je v zákoně psáno, to by mělo být také jasné, protože ten zákon je natolik komplikovaný a složitý, že chodit od jednoho k druhému a vysvětlovat to metodickými pokyny, eventuálně slibem, že přineseme novely tohoto zákona, tak nevím, jestli toto je skutečně role Senátu, s tímto souhlasit.

Ještě bych si možná dovolila citovat další věc. Tady cituji: