Vážení páni předsedové, milé kolegyně, kolegové.

Já se velmi ohrazuji proti tomu, že EU zapříčinila špatné čerpání z evropských fondů naší země, protože je to evergreen. V tom prvním období jsme to dotáhli tak daleko, že jsme to Evropě osladili, v tomto druhém období, přestože vláda pod panem premiérem Babišem maká, tak jenom například ve školství se nejenom nečerpá, školy, které dostaly tvrdou podmínku, proinkluzivní, z ČR, kterou jsme byli zadresovat do Bruselu, tak se prostě za to čtyřleté období nestaví. To, že nečerpáme peníze na vysokorychlostní internet, je naše prohra. Na nás se řítí nutnost elektronizace ve všech oblastech, jenom co nám teď dělá za potíže zdravotnictví. Takže to, co EU nařizuje, my si to nechytáme, tak jak říkali naši předřečníci, tak to je prostě náš handicap. Chůvy, které se objevily v zákoně, ve školském zákoně, pro dvouleté děti, nebo v dětských skupinách, to je nový terminus technicus, který se zde trošku násilně zavádí. My nevedeme osvětu k tomu, abychom ty peníze čerpali. Člověk často, ten zájemce, musí lovit. Není nikdo, kdo by mu v tom v té naší zemi poradil a pomohl.

Ale jednu věc. Díky tomu, že nečerpáme a jsme na chvostě čerpání mezi státy EU, tak by mě prostřednictvím pana předsedajícího, vážený pane předsedo, zajímalo, jestli už se připravujeme na to, že nepřijdou do toho společného ranku peníze britské, jestli se náhodou nemůže stát v tom vyjednávání, když my neustále nečerpáme a to čerpání si protahujeme, žádáme, vymýšlíme si, jsme takoví ti zlobilové, ale řekla bych, že z vlastní vůle, jestli se neocitneme v nějakém jiném ranku, jestli už i na to myslíme, abychom byli tedy těmi partnery, kteří jednají. A jestli tedy ten náš hlas, tak jak tady zaznělo, jestli bude slyšet i směrem třeba k tomu, jak my si sami, Česká republika, dojednáme smlouvy další spolupráce s Velkou Británií, protože si myslím, že to je na programu dne. A pokud máme být plnohodnotnými státy, jak v Evropě do čeho mluvit, tak se podle toho máme taky chovat.